Jednání o jeho příchodu do Zlína se vlekla. Josef Csaplár však z nich měl pozitivní pocity. Ale nejen proto se známý fotbalový trenér těší na své první angažmá na Moravě.
„Znám skoro ve všech ligových klubech každého manažera, majitele a tohle jednání mi připadalo trochu jiné, zajímavé. Těžko se to specifikuje. Mělo to větší rozměr než obvykle. Slaďovali jsme se delší dobu než obvykle,“ říká šestapadesátiletý Csaplár, který se ve Zlíně vrací do nejvyšší soutěže po třech měsících od předčasného konce v Příbrami.
Zlín je rodinný klub, kde vše podstatné řídí majitel Zdeněk Červenka a sportovní šéf Zdeněk Grygera. Bude vám to vyhovovat?
Až teprve všechno poznám, pak můžu hodnotit, jestli je to pozitivní, nebo negativní. Zažil jsem kluby, kde byl majitel blízko. Ať už Karl v Liberci, Starka v Příbrami, nebo v Polsku. Moc lidí se do toho nemotalo. Pak jsem zažil Slavii, kde bylo více lidí a kde to bylo složitější. Ve Zlíně je to podobné jako v Liberci. Tam jsem přišel v době, kdy jeho největším úspěchem bylo čtvrté místo. A troufám si říct, že pak nastartoval Liberec, který získal dva tituly a který hrál evropské poháry.
Smlouvu máte jen na rok s opcí. Není to málo?
Takhle to je. Jestli se to bude klubu líbit, vydržím rok. A nikde není psáno, že můžu vydržet ve Zlíně pět let.
Csaplár se vrací do ligy, v nové sezoně povede fotbalisty Zlína |
Nestraší vás trochu, že Zlín teď mění často trenéry? Jste šestým od loňského února.
Tohle neřeším, neumím takhle přemýšlet.
Zatím jste v Česku trénoval jen české kluby. Zlín je vaše první moravská štace. Co od ní čekáte?
Zlín neberu jako štaci. Nemám rád slovo štace. V Příbrami jsem byl šest dnů v týdnu a čtyři noci jsem tam spal. Jedu do Zlína s tím stejným. Zlín beru jako full job. Něco mu chci dát, něco si od něho chci vzít.
Jak vnímáte Zlín na české fotbalové scéně?
Podobně jako Liberec v roce 2001, kdy jsem tam poprvé přišel. Hezké krajské město. Tím, že Zlín mě angažoval, asi chce něco změnit.
Jaké máte ambice. Co chcete ve Zlíně dokázat?
Ambice jsou jedna věc. Chtěl bych vidět Zlín v pohárech, nahoře. Celoživotně říkám, že chci pobavit hrou, potěšit výsledkem. Vždy je to harmonie mezi emocemi, srdcem, vášní a čísly. Když to řeknu sám za sebe, nejedu se do Zlína zúčastnit.
Jakým stylem se chcete prezentovat? Podobně odvážným jako naposledy v Příbrami?
Četl jsem entré, kde je napsané, kde všude jsem byl. Takhle jsem hrál a takhle jsem se prezentoval všude. Fotbal, jaký se hraje v Premier League nebo ve Španělsku, je můj život od prvního dne, kdy jsem se rozhodl stát se trenérem. Spousta lidí je ovlivněná Příbramí. Že se to líbilo, že jsme z nuly postoupili do ligy. Hráli jsme zajímavý fotbal. Rok a půl jsem tam byl šťastný. Co se stalo potom, jsme se dohodli s majitelem, že nebudeme komentovat. Pro mě není fotbal kalkulace, spekulace. Fotbal neumím běhat, neumím fotbal bojovat, neumím fotbal pracovat. Celoživotně fotbal umím hrát a chci ho hrát.
Čistě podle sportovních ambicí klubů jste si ale polepšil, ne?
Záleží, jaký časový úsek vezmeme zpátky. Ale když bereme aktuální stav, tak Zlín je ambicióznější klub než Příbram už jenom tím, čím si v poslední době prošel.
Jak hodnotíte kvalitu zlínského mužstva?
Kádr mám nastudovaný docela dobře. Ale v tomhle jsem opatrný. Musím se s hráči seznámit sám. Něco jiného je vidět tým z venku, a něco jiného v kabině.
Říká se, že rád pracujete s mladými a ve Zlíně jich je hodně. I tohle vás sem lákalo?
Začnu zeširoka. O Csaplárovi by se měla vydat kniha Obrazový opravník obecně oblíbených omylů. Kdysi napsal takovou knížku Ludvík Souček. Že Csaplár pracuje rád s mladými hráči, není pravda. Rád pracuji s dobrými hráči. Mládí ani stáří není žádná zásluha ani žádná výmluva. Nemám problém dát šanci šestnáctiletému Švecovi ve Slavii, a aby to bylo aktuální, nemám problém vychovat mladého Matouška. Nemám problém uvést do ligy Mirka Slepičku z MMA nebo za rok čtyřicetiletého Rudu Skácela. Ve Slavii jsme oživili Pavla Kuku nebo Radka Bejbla.
Probírali jste se zlínskými šéfy, jak tým doplnit, posílit?
Voláme si každý den. Ale na jakých postech a kde potřebujeme posílit, to neřeknu. Zase je to na širokou odpověď a už vás tím asi štvu. (úsměv) Když jsme se bavili o jménech, tak jsme si řekli, že je to až krok pět, nebo šest. Zlín chce na vrchol a je jedno, jestli je to titul, poháry nebo záchrana. My si ale musíme říct, jakou cestou na ten vrchol chceme dojít. Polezeme na ten náš Mt. Everest přes pět táborů, nebo přes sedm, s kyslíkem, nebo bez něho, půjdeme alpským stylem, nebo ledovcem, s kolika šerpy? Tohle rozhodnutí je nejtěžší, co musíte udělat. To je dlouhotrvající proces. Až ho nastavíte, můžete vybírat vhodné typy hráčů.
Ve Zlíně máte ale kádr daný.
Zase můžeme skončit u Příbrami, kde jsme začali před dvěma lety s jedním hráčem, protože po sestupu z první ligy bylo šestnáct hráčů prodaných a zůstal jen Jarda Tregler. Drtivá část hráčů rozkvetla a Příbram se dostala do černých čísel. Věřím, že většina hráčů ve Zlíně také rozkvete. Ale někteří nepřežijí a přijdou jiní, kteří se hodí lépe. Ale to je v tuhle chvíli předčasné. Řekli jsme si principy, jací hráči by měli přijít. Ne jen na jaké posty, ale co by měli splňovat. A o tomhle se nerad šířím, protože to je know how, výrobní tajemství Příbrami, Liberce, reprezentace, Plocku...
