Do Jihlavy se letos vracel po sedmi a půl letech, se zkušenostmi z evropských pohárů, reprezentace i angažmá v prvoligové italské Veroně. A především s vizitkou střelce. Jenže v úvodních pěti startech Michael Rabušic za FC Vysočina zatím gól nevstřelil.
„Nějaké šance tam byly. Ale paradoxně je spíš měli spoluhráči než já,“ říká třebíčský rodák, který v nejvyšší domácí soutěži hrál za Brno a Liberec. „Ale nervozitu necítím. Spíš než o moje góly jde o naše výsledky. Ty zatím nepřišly. Ale doufám, že se to teď zlomí. Že proti Jablonci přijde první vítězství a to nám pomůže.“
Vnímáte to tedy tak, že domácí duel s Jabloncem je už hodně důležitý? Pokud byste v něm neuspěli, mohou se vám soupeři vzdálit a vy byste zůstali na sestupové příčce s bodovou ztrátou.
Že je důležitý, si říkáme už o třetím čtvrtém zápase po sobě. Že ho musíme zvládnout. A pořád se nám to nepovedlo. Ale určitě se dá říct, že teď s Jabloncem už opravdu potřebujeme všechny tři body. A uděláme pro to maximum.
V polovině týdne došlo v Jihlavě k výměně trenéra, novým hlavním koučem se stal Michal Bílek. Jak jste tu zprávu přijali?
Vůbec jsme to nečekali. Je to ale fakt. Přišel trenér Bílek, který byl předtím v reprezentaci. Tak doufám, že to bude třeba ten správný impulz. Na druhou stranu jsme rádi, že u týmu jako asistent zůstal Michal Hipp.
Také on v minulosti působil u národního mužstva, na Slovensku. Jak nyní přijal své sesazení z hlavního na asistenta?
To se musíte zeptat jeho. Jak říkám, my jsme hlavně rádi, že zůstal. Protože jsme s ním žádný problém neměli. Situace, že jako hlavní skončil, nebyla jeho vinou. Byla to chyba hráčů.
Jaká je situace dosavadního asistenta Romana Kučery?
Momentálně si dělá licenci, takže u týmu nebyl. Víc nevíme.
Před zápasem s Jabloncem neměl nový kouč příliš času s týmem pracovat. Co vám řekl?
Dá se říct, že je to spíš o nás. Trenér může přinést nějaké nové věci, ale pokud je na tom hřišti nebudeme plnit, je to k ničemu. Každý musíme přijmout svou zodpovědnost.
Vy osobně trenéra Bílka znáte už z minulosti, protože právě on vám dal příležitost v národním mužstvu. Jak na to vzpomínáte?
Já tam byl asi tři zápasy, moc toho nebylo. Samozřejmě jsem rád, že jsem si v národním týmu zahrál. A je fakt, že tam zrovna byl pan Bílek.
Můžete z vaší spolupráce vycházet i nyní?
Asi ne. Každodenní práce s týmem je o něčem úplně jiném než v reprezentaci. (usmívá se)
Pan Bílek má po působení u národního týmu poměrně pošramocenou pověst, fanoušci mu vyčítají příliš defenzivní fotbal. Jak ho jako trenéra vnímáte vy?
Já nevím, kde tuto pověst získal. (usmívá se) Já se tomu taky kolikrát směju, co se tady píše. Je to spíš komické. Určitě to není defenzivní trenér. A doufám, že budeme hrát dopředu.
Vraťme se na začátek. Jak nepříjemnou situaci, kdy je Jihlava po špatném startu soutěže opět na sestupové příčce, vnímáte v kabině?
Situace je závažná, ale pořád není kritická. Proti třem těžkým soupeřům jsme na začátku udělali dva body. Mysleli jsme si, že je to celkem dobré, ale bohužel jsme pak nezvládli zápasy s týmy, se kterými bychom měli vyhrávat. Proti Liberci a Slavii jsme odehráli mnohem lepší zápasy než s Hradcem nebo v Karviné. Ale někdy je to o tom, jednou vyhrát a nakopnout se. A já doufám, že se nám to povede právě teď.
