Nesestupitelná. Když fanoušci v hospodách i na diskusních fórech debatují o fotbalové Příbrami, tohle slovo padá často. Pokud ale poslední tým tabulky večer nevyhraje v Jihlavě, bude všechno jinak. Přestože se léta traduje, že Příbram se potopit nemůže, že prezident Jaroslav Starka to vždycky nějak zařídí.
„Na takové řeči vůbec nereaguju. Je mi to jedno. Už jsem dost starej, je mi dvaašedesát, zažil jsem toho hodně,“ mávne rukou příbramský boss.
Vážně jste tak nad věcí?
Vy novináři máte tu moc udělat z někoho banditu a z někoho čestného člověka. To je vaše síla a vaše svaté právo, já to respektuju. Ale když jsme vyhráli 4:2 v Jablonci, deset dní jsem četl narážky na to, co za tím bylo. A když prohrál Zlín doma s Jihlavou 0:3? Nikoho to nevzrušovalo. Normální zápas, férovej, všichni spokojení. Je to jako v životě, neměří se všem stejně.
Kvůli tomu, co se říká a píše, ale asi poslední nejste.
To ne, to jsme si udělali sami, je to naše chyba. Kdybychom porazili Brno, je to jiné, ale na kdyby se nehraje.
Nic s vámi nedělá, že Příbram má hodně nepřátel? Třeba záložník Navrátil ze Slovácka po zápase s vámi prohlásil, že doufá, že už se z krize nevyhrabete.
S tím nic neuděláte. To mě štvalo, když mi bylo čtyřicet. Když jste starší, berete to jinak - uvědomujete si, že se o tom novinářům dobře píše. Když jsem se loni potkal v Jablonci s Peltou a dalšími, tak ta fotka, co pak vyšla v novinách, byla nádherná... Lidi to chtějí číst, tak to čtou. Ve fotbale jsem poznal spoustu přátel a dobrých lidí, jiní nás zase nemají rádi, jak říkáte vy. Nemám z toho žádný pocit, je mi to jedno, jestli mi rozumíte.
Jedno vám ale určitě není, že na záchranu ztrácíte čtyři body a šance je malá. Věříte ještě?
Já věřím pořád. Až když mi zavoláte po zápase v Jihlavě a my tam nevyhrajeme, bude hotovo. Nadšený nejsem, ale beru to jako fakt. Čeká nás ještě boj o šest bodů, teoretická naděje pořád existuje.
Už loni jste se zachránili jen taktak. Byl jste připravený na další sezonu na hraně?
Určitě jsem s tím nepočítal. Měli jsme strašidelný úvod, během podzimu jsme posbírali jen pár bodíků a nešlo nám vůbec nic. Prohráli jsme zápasy, které jsme ani prohrát nemuseli, kde jsme byli herně lepší. Tam bych hledal příčiny.
Vyčítáte si něco?
Začínám vždycky u sebe. Neměl jsem předtím vyhodit trenéra Pavla Tobiáše, ale sportovního manažera Rogoze. To padá na moji hlavu. Možná jsem kádr trochu přecenil, ale stejně si myslím, že má na to, aby hrál lepší fotbal. Ukázal to v několika zápasech - doma s Karvinou, v Jablonci, se Spartou.
Jenže bodů máte málo. Co se stane, pokud Příbram spadne?
Trochu mě tlačíte do kouta. Ještě pořád žijeme. I když jsme potopení v bažině a dýcháme brčkem. Ale pořád máme teoretickou naději. Dokud existuje, je o co hrát.
Dobře, ale asi už musíte mít v hlavě plán pro případ sestupu.
Vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Až ta situace nastane, budu se nad tím muset zamyslet a uvidím, co s tím udělám.
Chtělo by se vám vůbec pokračovat?
Myslím, že to je trochu povinnost. Víte, jak to je: člověk nemá odcházet, když se něco nepovede, ale spíš když se daří. Samozřejmě je potřeba šetřit, peněz je čím dál míň. Vidíte sám, co se teď ve fotbale děje, o to to bude složitější.
I kdyby byla situace stabilizovaná, sehnat peníze na druhou ligu by asi byl v Příbrami dost problém, ne?
Druhá liga nikoho nezajímá. To vás podpoří pár místních patriotů, kteří vám jsou věrní x let. Dají vám menší peníze, ze kterých žijete, ale velký sponzor se vám vyhne. Příbram je chudý region, žádná firma, která by dala do fotbalu obrovské peníze, tu není. Bohatí lidi ano, ale fotbal jde okolo nich. Museli bychom se o to postarat sami.
Nepoložilo by to klub úplně?
Zase mě trochu ženete do toho kouta... Uvidíme, co bude za měsíc.
Tak jinak: máte v hlavě variantu, že by áčko ve druhé lize nepokračovalo a dál žila jen mládež?
To snad nehrozí. Mančaft z odchovanců dohromady dáme a budeme hrát to, na co máme prostředky. Určitě by to pocítila spousta lidí v klubu, ale budeme dělat, co se dá.
Když v březnu skončil generální ředitel Petr Větrovský, říkal jste, že sám uvažujete nad budoucností. Co to znamená?
Řeknu to takhle. Fotbal mám rád a tady v klubu jsem skoro třicet let. Mám vztah k městu, kde žiju celý život, i k místnímu fotbalu. Když tady vidím běhat malé děti, tak se na ně úplně vykašlat nemůžu. O to víc nechápu lidi z radnice, kteří na ten sport kašlou. Absolutně tomu nerozumějí, je jim to úplně lhostejné a nejdou do ničeho, co bychom po nich chtěli.
Co tím myslíte?
Když jim nabídnu, že nechci na áčko žádné peníze, ať platí jen faktury kolem mládeže, tak jsou nadšení. Ale když řeknu, že to bude skoro dvanáct milionů, ochladnou a nezajímá je to. Jsou to jen kecy, výmluvy na jméno Starka. To, co říkají, jsou lži. A s lidmi, kteří lžou, se mi nepracuje úplně dobře.
Říkáte: výmluvy na jméno Starka. Takže vám škodí vaše kontroverzní pověst?
(smích) Já mám kontroverzní pověst asi tak pětadvacet let. Nikdy mi nic nedokázali, zaplaťpánbůh, protože není co dokázat. Ale beru to jako nutné zlo. Vždycky je potřeba na někoho některé věci svést a jméno Starka se už v několika případech hodilo. Já se s tím vyrovnám, horší je to pro ženu a děti. Je to odraz toho, co se v tomhle státě děje.
Bere vám situace kolem klubu síly?
Samozřejmě. Když vidím, jak dobře odehrajeme některé zápasy a pak nezvládneme Duklu nebo Brno, tak tomu nerozumím. Doba se mění, lidi se mění. Asi někteří hráči nemají takový přístup, neberou fotbal tak vážně. Dřív tu byli Otepkové, Kuličové, Krejčíkové, Semanové... Už je to pryč.
Máte vlastně z fotbalu ještě radost?
Mám, pořád. Jen mě trochu zaráží, kam se posunul, kam se posunuli lidi. Že jsou vulgární a podobně. Ale takový už je život. Když si chci spravit chuť, zaletím do Barcelony. Je tam devadesát tisíc lidí, fandí se bez ohňostrojů, bez petard, bez nadávání... To je oslava fotbalu. Důkaz, že fotbal má smysl. Třeba se k tomu dopracujeme jednou i tady.
Myslíte? Není to trochu utopie?
Já se toho asi nedožiju. To je na mladých, jestli to někam dotlačí. My staří už to nedotlačíme nikam. Chápu, že když mladí vidí ty páprdy, jako jsem já, tak si řeknou: Co tady tihle dinosauři ještě chtějí dělat, ať jdou do hajzlu... Je mi to úplně jasné, nezlobím se. Každá doba má svoje, třeba to jednou bude lepší.
