„Tohle musím dát,“ litoval Jan Žídek, že Opavané nevyužili přečíslení, když šli tři na jednoho. „A hlavně mě mrzí, že jsme nevyhráli, když jsme měli dvoubrankový náskok.“
Jak jste se vůbec coby obránce ocitl v takovém přečíslení?
Trenér nás nutí, že když je příležitost, tak máme jít nahoru. A je jedno kdo, musí tam běžet jakýkoliv hráč. A také je jedno, jestli je to první, nebo devadesátá minuta. Té mé střele chyběl kousíček. Třeba to vyjde příště.
Co se po přestávce stalo, že jste už nehráli tak aktivně?
Sigma změnila rozestavení, vzadu to stáhli na tři obránce. Vpředu měli víc místa. Jen potvrdili, že mají kvalitní tým. Vzadu jsme to odpracovali, dlouho jsme odolávali.
Až v 89. minutě Nešpor hlavou vyrovnal. Můžete být i s bodem spokojeni?
Je to ztráta, když vedete o dva góly. Ale v Olomouci se hraje těžce. Jeli jsme tam ten zápas neprohrát, takže v tom je to dobré.
Na hřišti bylo hodně emocí. Čím to bylo?
Nasazením z obou stran. Do každého souboje jsme chodili naplno a z toho pramenily emoce. Dost bylo i žlutých karet (tři olomoucké a šest opavských – pozn. red.). Ale po zápase jsme si podali ruce. Emoce k fotbalu patří.
