Za protesty si v sobotu vysloužil čtvrtou žlutou kartu a stop na další zápas, čili vynechá duel na Slovácku. „Na hřišti chybět budu, ale já tam pojedu. Budu s týmem, aby o mně kluci věděli. Věřím, že to dotáhneme,“ pravil odhodlaně.
Ještě předtím se v televizním rozhovoru ostře obul do sudích: „Některé věci jsou drásající, do očí bijící. Když brankář zdržuje, má ho rozhodčí popohnat a dát mu kartu. A ne, že mu to bude sedmkrát opakovat a celý stadion bude řvát. Už jsem to říkal několikrát, rozhodčí dělají chyby a je to strašně vidět.“
Nešli domů, doufali, že budou slavit. Nedočkali se. Dotáhneme to, věří Kuchta |
To je Kuchta v kostce. Když cítí důvěru a všechno běží, jak má, máte v něm drahokam. Tahouna, který dává góly, ale taky se klidně obětuje a odvede spoustu neviditelné práce. Ovšem když se mu něco nelíbí, ozve se. Kdykoli není spokojen, zařídí se po svém. Trenéři, kteří ho vedli, vám o něm téměř vždy řeknou totéž: má svou hlavu, je složitý, musí se to s ním umět.
Snad proto to trvalo, než se do velkého fotbalu prokousal. Teď už je z Kuchty sebevědomý válečník: musel mít odvahu, aby se coby bývalý slávista oblékl do sparťanského.
Věděl, jaká smršť výčitek k němu přiletí, navíc svou misi odstartoval hrůzně: jedovatým šlápnutím na libereckého brankáře, vyloučením a dlouhým trestem.
Na první gól čekal do listopadu, to už byl pod obřím tlakem. Ale cosi se tehdy zlomilo, odšpuntovalo, rozjelo. Teď už má Kuchta gólů čtrnáct a Sparta kráčí k titulu, který devět let neměla. Série 20 ligových zápasů bez porážky zaslouží obdiv, ale jsou to nervy, nemyslete si.
Naposledy proti Bohemians si sparťané koledovali. Hráli toporně, bez nápadu, bez šancí. Prohrávali do okamžiku, o kterém se bude dlouho vyprávět. A asi nepřekvapí, že Kuchta v něm sehrál důležitou roli. Brankář Valeš si ledabyle pohodil balon na kraj šestnáctky a chystal se ho napálit pryč, jaksi si vsugeroval, že je přerušená hra. Však i Kuchta, který se za Valešovými zády pomalu zvedal z trávníku, netušil, že rozhodčí nepískl. Ale pochopil, jakmile spoluhráči začali ječet na brankáře, že musí honem vykopávat.
I když to vypadá špatně, tak se nevzdáváme. Kouč Sparty o mentalitě i víře |
Sparťanský střelec byl rychlejší: cvrknul si balon špičkou a Valeš ho v panice podrazil. Kapitán Krejčí z penalty vyrovnal a za pár minut ještě stačil precizní hlavičkou připravit vítězný gól pro...
Hádat nemusíte, to si domyslíte. Kuchta byl znovu ve správném prostoru a ve správném náběhu. Jen si v mžiku připravil míč a milimetrově vystřelil k tyči. „Drhlo to, hra nebyla dobrá, to pak takové vítězství chutná skvěle,“ povídal.
Sparta je pět bodů před Slavií, takže drží dva maximečboly. U toho prvního bude Kuchta jako divák, což je mrzuté pro něj i pro Spartu. Proč se nedokáže uhlídat, když ví, jaký přijde trest? Trenér Priske ho už zná, proto měl pochopení: „Honza občas tu svou energii musí ovládnout, ale já mu ji brát nebudu. Všichni jsme viděli, jak se vracel sprintem v poslední minutě do obrany. Jeho výkon můžu jen vyzdvihnout.“
Ano, Kuchta se stal důležitým elementem sparťanského přerodu. Ke čtrnácti trefám přidal čtyři asistence, v produktivitě je čtvrtý nejlepší v lize. Vervou, zarputilostí a drzostí dokáže tým vybláznit, když se zrovna nedaří.
Ustál i poslední týdny, kdy se mu zranil útočný parťák Čvančara a ze sparťanů navíc vyprchala herní harmonie. A mimo jiné definitivně přesvědčil šéfy, že stojí za téměř sto milionů, které do něj Sparta musela zainvestovat, aby jeho hostování z Lokomotivu Moskva převrátila v přestup.