Shrňme si ji. Plocek se z budějovické sestavy vytratil na jaře. Končila mu smlouva a novou podepsat nechtěl. Rozhodl se odejít na testy do Řecka, ale neuspěl a vzala ho Žilina.
Angažmá na Slovensku však bylo zklamáním. „Nic tam nefungovalo.“ Hotel, ve kterém bydlel, si platil sám, stejně jako telefon a další náklady.
Auto měl naložené věcmi, ale neměl se kam nastěhovat, byt nedostal. „Nebrali mě ani jako zahraničního hráče, dělali si se mnou, co chtěli.“ Za měsíc manželce řekl, že jedou domů. A kál se. Volal šéfům v Budějovicích, co může udělat pro to, aby se mohl vrátit. Comeback mu byl umožněn.
Plocek se vrátil proti Olomouci a hned ukázal, že jeho současný klub udělal dobře, že jím nepohrdl. Zpět ho vzal také trenér Pavel Tobiáš. „Zahrál velmi dobře, jezdil celý zápas po lajně, útočil,“ chválil záložníka.
Už ve 12. minutě dal Plocek první gól zápasu. „Trefil jsem to se štěstím, ani jsem nevěřil, že to tam spadne,“ popsal střelec. Druhý gól pak připravil přesným centrem - Lafatovi jen stačilo nastavit nohu a placírkou dvě minuty po vyrovnání hostů strhnout definitivně vedení pro svůj tým. „Nevěděl jsem, co s balonem, tak jsem ho nakopl před bránu. Lafata to krásně zakončil z voleje,“ líčil Plocek.
Přiznal, že měl z utkání obavy. Naposledy hrál první ligu na Slovensku 19. července. „Byl jsem ale i hodně nabuzený. Chtěl jsem všem dokázat, že jsem vymýšlel blbosti.“
Blbosti? O čem Plocek hovoří? „Bylo to poslouchání nepravých lidí, kteří vás potom napálí.“ Je amatérem, protože novou profesionální smlouvu může podepsat až po roce kvůli tomu, že měl smlouvu v cizině. „Nevadí mi to, jsem rád, že můžu hrát.“
