Komňacký, který v roce 2004 získal mistrovský titul s Ostravou a o dva roky později se slovenským Ružomberokem, to po příchodu k propadajícímu se týmu neměl jednoduché. Z prvních šesti zápasů tři prohrál, z toho dva doma, získal pět bodů z osmnácti možných.
Na lepší časy se zablýskalo až v posledním podzimním dějství, když Jablonečtí doma zvítězili nad ambiciózními Teplicemi. Právě to byl počátek zápasové série bez porážky, která v pěti jarních kolech pokračovala.
"Abych řekl, ty nejbližší týdny po příchodu do Jablonce jsem ze sebe moc dobrý pocit neměl. Nepodařilo se mi mužstvo zvednout tak, jak jsem si představoval. Teď už je to samozřejmě mnohem lepší."
V čem se situace zlepšila především?
Jak se říká, našli jsme s hráči společnou řeč, pochopili, co od nich chci.
Můžete být konkrétnější?
Jistě. Pochopili, že fotbal v dnešním pojetí vyžaduje mnohem víc agresivity, důrazu, dynamiky a nasazení. Ale musím taky dodat, že v tomto směru jsem našel společnou řeč i s klubovým vedením.
V jakém smyslu?
Shodli jsme se, že to loňské mužstvo už přestalo mít perspektivu a že je zapotřebí obměna kádru. Proto jsme vsadili na mladé fotbalisty, kteří vyhovují potřebám moderního fotbalu. Právě v zimní přestávce takoví hráči přišli, o což se vedení klubu zasloužilo. Naopak někteří z těch neperspektivních byli uvolněni.
Pohled na současnou soupisku říká, že těmi neperspektivními byli Luděk Zelenka s Janem Flachbartem, zatímco nositeli moderních trendů by měli být posily Pavol Straka z tureckého Antalyasporu, Igor Žofčák ze Sparty a Tomáš Necid ze Slavie. Lze s tím souhlasit?
V podstatě ano, jenom k těm, kteří už mužstvu neměli co dát, bych doplnil Svátka, a k těm, kteří hrají podle mých představ, je zapotřebí uvést také devatenáctiletého Adama Hlouška, který je v mužstvu už půldruhého roku.
Jenže současné opory, k nim Straka, Žofčák a dnes už i Necid patří, jsou v Jablonci jen na půlročním hostování...
Samozřejmě, že každý trenér by si přál pracovat s hráči, u nichž může čekat nějakou perspektivu. Jenže právě jablonecké mužstvo bylo po podzimu v situaci, kdy potřebovalo okamžitou pomoc. Potřebovali jsme udělat pár hotových fotbalistů, jejichž pomoc by byla znát okamžitě.
Takže jste s hostujícími fotbalisty zatím spokojený.
Ano. Bylo to ode mě určité riziko, protože hostující hráči leckdy své přechodné působiště neberou úplně stoprocentně. Někdy neodhadnete, jak vlastně do vašeho mužstva zapadnou. S tímhle rizikem jsem do toho šel a musím říct, že se mi to zatím vyplácí. Ukazuje se, že já i vedení jsme udělali dobře. Znovu ale s připomínkou, že zachráněni ještě nejsme. Ale po správné cestě jdeme.
Koncem ledna se do Jablonce vrátil po dvou letech střelec Tomáš Michálek, ale zatím toho moc neodehrál.
Přišel k mužstvu přece jen o něco později a musí se s ním pracovat. Ale jeho čas určitě přijde.
A co zamýšlíte se zkušenými ligovými válečníky Barankem a Fukalem, které jste si v kádru sice nechali, ale poslední dobou se v základní sestavě už neobjevují?
Jde o hráče, na které je ve všech směrech spolehnutí a kteří svou současnou roli berou rozumně. Chápu, že žádný fotbalista není na lavičce spokojený, ale věřte, že žádný trenér nepostaví hráče, o kterém by nebyl přesvědčený, že je momentálně lepší než ti, co se mu do sestavy nevejdou.
Takže éra těchto dvou už v Jablonci skončila?
Kdepak, to bychom si je tu nenechávali. Že Baranek s Fukalem momentálně nehrají, to vůbec neznamená, že jsou odepsaní. Klidně může přijít čas, že se do základu vrátí zpátky. Ale i teď plní znamenitou roli jak v kabině, tak svým přístupem k tréninkům. A když těch jedenáct nastupuje k zápasu, dokážou je oba dva veteráni povzbudit, vyhecovat a poplácat po zádech.
Co uděláte pro to, aby vaše série šesti zápasů bez porážky v příštím kole neskončila?
To jste mě rozesmál. No, určitě na Spartu nepojedeme s tím, že ji budeme učit hrát fotbal. A stejně tak k sobotnímu zápasu nepřistoupíme s tím, že budeme chtít soupeře přehrát. Tohle můžeme zkoušet na mužstva rovnocenná, nebo na ta, o nichž si myslíme, že jsme lepší. Takže před cestou na Spartu takhle uvažovat nemůžeme.
Budete tedy na Letné hrát podobný antifotbal, jaký hrály České Budějovice na Slavii, nebo budete tak ustrašení, jako byly Teplice právě na Spartě?
Pochopitelně, že vyjdeme ze solidní obrany, nechceme míče v defenzivě jen odkopávat. Ale zároveň budeme chtít Spartu pořád strašit solidní hrou dopředu. O sebevraždu s odkrytou obranou se ale určitě pokoušet nebudeme.
