Pro aktivnější Hanáky je to bolestivá ztráta dvou bodů. Konkurenti v boji o záchranu, Bohemka i Jihlava, totiž vyhráli. Všichni tři se seřadili po 14. kole na pouhých 12 bodech. Čtrnáctá Sigma není na sestupové pozici jen díky skóre. „Víme, jaká je situace kolem nás. Jsme zklamaní, že nemáme tři body,“ litoval záložník David Houska.
Čerstvé vzpomínky na ostudný pád do druhé ligy na Andrově stadionu zase ožívají. „Já jsem tím zatížený nebyl a vůbec si to nepřipouštím. Do konce je ještě velké množství kol. Nemyslím si, že bychom byli v situaci, kdy se nemůžeme opřít o výkon,“ odmítal Jílek chmury. „Spolupráce s hráči je postavená na dobré organizaci, přinese ovoce. Věřím, že když budeme efektivnější v koncovce, body získáme. Nepřemýšlím nad tím, že bychom měli být sestupující.“
Nad tím však v Olomouci nepřemýšleli ani v předminulé sezoně...
V sobotu bylo znát, jak moc chybí zraněný ofenzivní tahoun Michal Ordoš. Domácí postrádali jeho kreativitu, překvapivou finální přihrávku. Defenzivní vrata Dukly prakticky neotevřeli. Výjimkou byla Petrova hlavička po centru Vašíčka, kterou Rada tygřím skokem zneškodnil, a dělovka nad branku v podání střídajícího Halenára. Vlastně jednou se jim to podařilo; Šindelář dal dokonce po centru Housky gól, ale Houska si nepohlídal při rozehrání rohu nakrátko ofsajd.
Čajič si penaltu nevykoledoval
Hosté vážněji zahrozili jedinkrát. Když v závěru po průniku olomouckého odchovance Přikryla hlavičkoval těsně vedle zadní tyče Čajič. Záložník Dukly se dostal ještě do jedné klíčové situace. V pokutovém území sekl míč před obráncem Hálou, ztratil rovnováhu, škobrtl mu o nohu a upadl. Sudí Proske to jako penaltu neposoudil a Čajičovi dal žlutou kartu za simulování. „Faul to nebyl. Padal dřív a pak o mě zavadil,“ měl jasno Hála.
Malým pozitivem pro Olomouc bylo, že teprve podruhé v sezoně odehrála zápas s nulou, vzadu podpořený parádním výkonem stoperské dvojice Hubník – Radakovič, a po dvou předchozích kolech dohrála bez vyloučení. „Čekali jsme malinko otevřenější, ofenzivnější Duklu, ale byla kompaktní, organizovaná vzadu. Nevytvořili jsme si vyloženou šanci, což mě mrzí nejvíc,“ povzdechl si Jílek.
„Měli jsme být v šestnáctce hladovější, agresivnější. Pár situací tam bylo, ale zradila nás předfinální fáze, poslední balon do vápna většinou končil na prvním hráči soupeře. Byť jsme Duklu zatlačili, řešení ve středu pole měla kvalitnější, jednodušší. Remíza je naprosto zasloužená.“
S tím souhlasil i kouč Pražanů Luboš Kozel. „Je spravedlivá,“ přikývl. „Věděli jsme, že nás čeká těžké utkání, protože domácí také potřebují body. Chtěli jsme se odrazit od výkonu v obraně, ale pokud chcete uspět brankově, tak musíte přidat kvalitu v ofenzivě, to se nám podstatnou část zápasu nedařilo.“
Oba týmy až příliš často kazily rozehrávku, v první půli chyběl domácím i lepší pohyb. Po změně stran sice bušili na dveře, ale jako hluší. „Poztráceli jsme hodně míčů, zato defenziva fungovala, takže jsme viděli utkání spíš ve středu pole. Šancí moc nebylo. První poločas byl vyrovnanější, ve druhém nás Sigma zatlačila, byla aktivnější. Měla několik závarů, Halenár pak dobrou střeleckou pozici na vápně,“ podotkl Kozel. „V závěru jsme nebezpeční byli my, a kdybychom měli štěstí, gól jsme dát mohli,“ připomenul ojedinělou Čajičovu možnost.
