Je bohatší o jednu zkušenost. A klidně by si ji odpustil. „Nikomu bych nepřál hrát o záchranu,“ říká Lukáš Železník, jehož gól zajistil fotbalistům Zlína nejen remízu v derby se Slováckem, ale především definitivní záchranu v nejvyšší soutěži.
Oddechl jste si hodně?
Byla to obrovská úleva. Hrozil nám sestup. Jsme rádi, že je to za námi. Můžeme se soustředit na další sezonu a tuhle hodit za hlavu.
Duel skončil očekávanou remízou. Jaký jste z něho měl pocit?
Spekulace můžou být, sázkové kanceláře vypsaly nějaké kurzy. Ale kdokoliv se podívá na zápas, tak uvidí, že Slovácko bylo hlavně v první půlce lepší. My jsme byli zakřiknutí. Když hraješ o záchranu, jsi pod tlakem. Klidně mohli zvýšit na 2:0 a mohlo být po zápase.
Máloco vás rozhodí. Před penaltou, z níž jste vyrovnal, jste nebyl ani trochu nervózní?
V zápase se mi stala taková zvláštní situace. V poločase hrají prckové na hřišti fotbal na malé branky a asi v 60. minutě jsem tam po nich našel malý náramek s nápisem Slovácko. Co s ním? Dal jsem si ho do pravé stulpny a řekl si, že dám gól. Po utkání jsem ho zahodil, ale předtím mu poděkoval.
Po derby jste šli za fanoušky na tradiční děkovačku, z které ale nic nebylo. Jak jste to vnímal?
Potřebovali jsme neprohrát, což se podařilo. Šli jsme jim poděkovat, čekali jsme to stejné. Na jednu stranu je chápu, chtěli vítězství. Ale pořád jsme vládci kraje, na podzim jsme doma derby vyhráli. Pár jedinců nám nadávalo, ostatní zatleskali. Pak jsme se setkali ještě večer ve Zlíně. Něco jsme si vyříkávali. My jsme pochopili je, oni nás. Ale mrzí nás to hodně.
Zástupci kotle přišli i na předzápasový trénink, kde k vám měli proslov. Je pravda, že apelovali především na zahraniční hráče?
Chodí takhle vždycky před derby. Leccos jsme si vyslechli. Brali jsme to tak, že jsou fanoušci zlínského klubu a chtějí pro něho to nejlepší. Nechci mluvit za ně, ale pro kluky z ciziny je derby zápas jako každý druhý. Pro nás Zlíňáky je ze všech nejvíce. Ale že by něco vypouštěli, to si nemyslím.
Občas to tak ale v sezoně nevypadalo.
Od většiny z nás nebyly výkony dobré. Když vezmu zahraniční hráče, tak Ekpai dal góly, díky nimž jsme získali body. To stejné Mehanovič, Džafič. Jsou pro a proti. Všichni víme, že tady máme hodně cizinců. Ale všude ve světě jsou také a dá se tak hrát. Na druhou stranu chápu, že jsme regionální klub a mělo by tady hrát co nejvíce odchovanců. Do ligy jsme postoupili s odchovanci a pak jsme s nimi první půlku sezony hráli dobrý fotbal. Bohužel teď se to sešlo takhle, že výsledky nejsou. I když jsem odehrál jen pár zápasů, moc gólů jsem nedal, takže ani já jsem nenaplnil očekávání.
Pro vás byla sezona rozporuplná, že? Neměl jste důvěru trenérů, pral jste se se starým zraněním...
Nemám z toho dobrý pocit, ale když to shrnu, tak jsem dal tři góly. A když nepočítám Olomouc (1:4), tak ty dva zbývající byly jedny z nejdůležitějších v sezoně. Díky prvnímu jsme porazili Jihlavu v 90. minutě z penalty a na Slovácku vyrovnali. Tyhle body nás třeba zachránily. Čekal jsem, že budu hrát více. Na jaře jsem odehrál jen první dvě kola, ve kterých jsme rupli všichni. Když naskakuješ na pět minut, tak nic nedokážeš. Pak čteš reakce lidí, že nastoupíš a běháš tam od ničeho k ničemu. Byl jsem z toho špatný. Pak jsem dostal šanci s Olomoucí, a i když to nedopadlo, tak jsem gól dal. A pak i na Slovácku.
Těšíte se už na konec sezony?
Je to pravda. O záchranu jsem nikdy nehrál, když nepočítám Hlučín, kde jsem hostoval ve druhé lize. Tam bylo jisté, že spadneme, a nastupovali jsme mladí kluci. Nikomu bych to nepřál. Je to hodně nepříjemné. Všichni na nás tlačí – fanoušci, vedení klubu, média. Teď to z nás spadlo, můžeme v klidu potrénovat, užít si závěrečný zápas a konečně na jaře doma vyhrát.
Jak moc vás limituje operovaný kotník?
Byl to velký zásah. Nikdy už ho nebudu mít jako dříve. Hraji takovým stylem, že do všeho vletím. A když do něho dostanu ránu, tak přes noc nateče a jeden dva dny potřebuju, aby se dal dohromady. Někdy není příjemné trénovat a hrát.
Nelitujete, že jste se vrátil?
Vůbec ne. Vždycky jsem se chtěl vrátit do Zlína. A když se podíváme zpětně, tak to byla možná nejúspěšnější sezona klubu. Zahráli jsme si skupinu Evropské ligy, postoupili do semifinále poháru, nakonec se zachránili. Fanoušci i my chceme, abychom hráli co nejvýše. Ale jak to vyústilo, tak můžeme být rádi, jak to dopadlo. Přišlo strašně nových hráčů, jde to strašně poznat, než se sehrajete. A když přijde nový trenér a má všechno změnit, není to lehké. Musíme si to po sezoně vyhodnotit. Jak my hráči, tak hlavně vedení.
Aspoň vám zůstanou vzpomínky na Evropskou ligu, ne?
Jsou nádherné. Kvůli evropským pohárům hraješ fotbal. Když neberu reprezentaci, tak Liga mistrů a Evropská liga je nejvíce, co si může fotbalista zahrát. Kdyby mi to někdo řekl, když jsem začínal ve Zlíně, tak bych mu ťukal na čelo. Beru to jako největší úspěch kariéry. Zahráli jsme si proti fantastickým fotbalistům.
