Se stejným úkolem se na Vysočinu vracel i letos v zimě. Kvůli svalovému zranění však v jarní části Synot ligy nastoupil až v sedmém kole – v sobotním domácím duelu Vysočiny proti Dukle Praha.
„Potřebuji a chci hrát,“ říká 22letý středopolař, který tuší, že jeho forma ještě není ideální. „Cítil jsem to, i když jsem nastoupil za juniorku,“ připomíná středeční duel proti Ostravě. „Ty dva měsíce pauzy jsou zkrátka znát.“
Zranění si způsobil během zimní přípravy. Tehdy věřil, že by měl být do tří týdnů zpět. „Možná jsem návrat uspěchal, i když ze svého pocitu jsem nic takového necítil. Jenže se to znovu natrhlo, proběhla další třítýdenní pauza a celkově to vyšlo na dva měsíce.“
Obnovenou premiéru v základní sestavě ozdobil brankou, přesto z ní příliš radosti mít nemohl. „Každý gól potěší. Zvlášť, když byl ze standardky, kdy se se mnou moc nepočítá,“ připustil přihrávku Vaculíka a svou následnou hlavičku. „Ale tříbodový zisk z toho není, takže je to k ničemu.“
Vysočina totiž vedení proti Dukle využít nedokázala. Naopak: ještě do poločasu dovolila soupeři srovnat a v úvodu druhé části utkání rozhodnout. „Nevím, jestli jsme my přestali hrát, nebo Dukla hrát začala. Ale po té brance jsme vypadli z role,“ vrací se k situaci ze 13. minuty.
„Hrozně málo jsme podrželi balon, nevyhrávali jsme ani souboje,“ všímal si. „Ve druhém poločase to bylo lepší, ale pak jsme dostali druhý gól a už to nedohnali.“
