Poprvé od poloviny srpna, kdy Východočeši (shodou okolností rovněž s Hlavatého gólovým příspěvkem) v domácím azylu přemohli 2:1 Liberec, došlo na děkovačku a na stadionu se na znamení tříbodového zisku, teprve druhého v sezoně, hrála tradiční „Sweet Caroline“.
„Bylo to takové hodně dávné déjà vu,“ vykládal 24letý středopolař. „Ale povídal jsem pak klukům v kabině, že tohle je po tom vítězství krásný pocit, ať to všichni ‚navnímáme‘, protože si ho každý chceme užívat co nejčastěji. Doufám, že se bude opakovat,“ přál si Hlavatý, který před Jabloncem s mužstvem musel strpět sedm porážek za sebou.
Ze šatny se po zápase ozýval pořádný řev, fotbalisté dali emocím volný průchod. „Už před zápasem byl tým dobře nastavený, nepochyboval jsem, že to zvládneme. Po té výhře to z nás samozřejmě i trošku spadlo. Kapitán Pája Černý si to vzal za své, vlilo nám to správnou energii,“ líčil Hlavatý.
S Jabloncem to podle něho byl místy především boj o střed hřiště, z útočné síly soupeře Pardubice měly respekt.
Pardubice - Jablonec 1:0, první výhra Kováče, bídnou sérii ukončil Hlavatý |
„Sem tam to od nás bylo nervózní, ale ten výkon už snesl parametry. Trenéři nám to vtloukali do hlavy, abychom si víc věřili v kombinaci. Rozhodl jediný gól, ale Jablonec tam měl závary a my taky měli další šance, které jsme mohli dohrát. Je škoda, že jsme vedení nepotvrdili druhou brankou,“ konstatoval záložník.
Důležité ovšem bylo zejména to, že tentokrát odolala pardubická defenziva. To byl totiž v uplynulých kolech zásadní problém.
„Obrana v čele s Jakubem Markovičem v bráně zahrála skvěle, gólman nás v určitých situacích podržel. Všichni čtyři beci to zvládli dobře, ale bylo to myslím i zvolenou taktikou. V obranné fázi jsme se dobře pohybovali jako tým. Snažili jsme se Jablonci zavírat prostory, ve kterých je nebezpečný,“ popisoval. „Ale on má tak kvalitní hráče, že si šance stejně vytvořil,“ podotkl.
Jeho gólovému momentu z 71. minuty předcházely šance Hranáče a Zahradníčka z prvního poločasu. První z hranice malého vápna neprostřelil protihráče, druhý napálil svůj volej po sklepnutí od Černého vysoko nad.
„O pauze jsme se nabádali, že musíme být trpěliví. Většina zápasů se v náš neprospěch zlomila už v úvodní půli, jen s Libercem jsme hráli do nějaké 40. minuty bez gólu, a nakonec poločas ovládli 2:0. Když už jsme vedli, dotáhli jsme to do tří bodů,“ poznamenal Hlavatý.
Svoji střelu parádně zakroutil kolem beka na zadní tyč.
„Ani nevím, jak jsem míč dostal na tu pravou stranu, ale dobře jsme otočili hru. Dominik Kostka si balon naváděl, já na něj křičel, ale myslel jsem si, že o mně ani neví. Ale potom mi to dal pod sebe a já měl spoustu času zamířit,“ ohlížel se pardubický šikula za vydařenou ránou.
Pokusy ze střední vzdálenosti by měly být receptem na neduživou pardubickou koncovku i do budoucna.
„V naší situaci asi není úplně vhodné hrát nějaké tiki-taka až ‚do kuchyně‘. Lepší střílet, ono to tam takhle může spadnout, budu to mít v hlavě. Já takový gól před tím nedal, bylo to přes šajtli. Jsem rád, že to tam spadlo. Pomohlo tomu i vápno, nebylo v dobrém stavu,“ přemítal Hlavatý.
