"Chci tomu pomoct, proto jsem do petrohradského klubu zavolal a vedení jsem řekl, že mým velkým přáním je hrát zase v Jablonci. Prý se budou snažit, aby to dopadlo. Teď už záleží jen na klubech,“ říká Flachbart, který v Jablonci od středy trénuje.
Váš návrat do Jablonce je blízko, co by se dělo, kdyby to nevyšlo?
Byl bych hodně zklamaný. V Petrohradě mi za půl roku končí smlouva. Dohodli jsme se, že nemá cenu tam tu dobu trávit. V áčku bych určitě nehrál. Do Jablonce jsem chtěl už v létě, ale tehdy to nevyšlo. Teď jsou jednání mnohem konkrétnější a dál. A kdyby se to nepovedlo? Asi bych zkusil zase jednat s Olomoucí, kde jsem hostoval na podzim.
Proč upřednostňujete Jablonec?
Protože to tady znám, byl jsem tu už dvakrát. Ten klub mi je sympatický. Nic velkého, všechno takové rodinné, to se mi líbí. Teď je v Jablonci i nový pěkný stadion a vždycky tady byla dobrá parta. Podstatný je i fakt, že jsem z Kosmonos na jabloneckém stadionu za pár minut. Konečně bych zase po dlouhé době mohl bydlet doma.
Na boleslavský stadion byste to ale měl ještě blíž...
Nikdo z Mladé Boleslavi o mě zájem neprojevil.
A proč nechcete jít rovnou zase do Olomouce, kde jste hostoval na podzim?
V Olomouci vědí, že mým prvním klubem je aktuálně Jablonec. Vycházejí mi vstříc. Slíbili mi, že dokud bude s Petrohradem jednat Jablonec, tak do toho vůbec nebudou vstupovat. Až kdyby ta jednání nedopadla, tak by začali jednat oni.
Jaký byl návrat po dvou letech z Ruska do české první ligy?
Hodně divoký. Hned v prvním zápase v Plzni jsme prohráli dva nula po dvou penaltách a při té druhé jsem dostal nespravedlivě červenou kartu. Byl jsem zklamaný, říkal jsem si: Co tady vlastně dělám? Naštěstí disciplinárka mi pak žádný trest nedala, což mi přece jen zvedlo náladu. Jinak to bylo dobré. Když jsem do Olomouce přišel, měli jsme bod, po podzimu jich je osmnáct.
Vaší výhodou je univerzálnost. Který post vám nejvíc vyhovuje?
Můžu hrát krajního obránce i záložníka, napravo i nalevo. Pro mě je to ale lepší z pravé strany kvůli centrům. I když ta moje levačka je taky už na docela slušné úrovni, ale přece jen ne úplně stoprocentní.
Přitom v lize jste začínal jako útočník. Jak se z vás stal obránce?
Řekl jsem si o to vlastně sám. Když jsem před lety poprvé hostoval v Jablonci, tak v jednom přípravném zápase trenér Hřebík v poločase prostřídával sestavu a najednou zjistil, že mu z ní vypadl levý obránce. Tak jsem se z legrace přihlásil, že to klidně odehraju. A už mi to zůstalo.
Ve sto pěti zápasech v nejvyšší české soutěži jste dal jen jeden gól, není to málo?
Jako útočník jsem šance spíš připravoval, hrál jsem většinou vedle jednoho vysokého zakončovatele. V roli obránce se snažím soupeře často přečíslovat, chybí už jen ty góly. Je to těžší i v tom, že nechodím na standardky, zůstávám vzadu. Věřím, že ke druhé stovce startů v lize přidám zase aspoň jeden gól. A to ze hry. Ten můj jediný jsem dal totiž z penalty, když jsem hrál za Bohemians...
Ruština? Bude se hodit
Proč jste se vlastně v létě rozhodl skončit v Rusku? Hrálo roli, že předtím skončil trenér Petržela?
To hrálo roli velkou, protože vedení Petrohradu v tu chvíli dalo ty hráče, které si přivedl trenér Petržela a momentálně nehráli v základní sestavě, na transfer listinu. A tím se to vyřešilo beze mě.
Až se vás někdo za pár let zeptá na Petrohrad, co se vám vybaví nejvíc?
Určitě tamní památky. Každá návštěva, která za mnou do Petrohradu přiletěla, je chtěla vidět. Takže je mám dost dobře zmáknuté. A jsou opravdu nádherné. Pokud jde o fotbal, rok a půl jsem stabilně nastupoval, takže velká spokojenost. A také náš stadion, který skvělí fanoušci skoro vždycky vyprodali. Navíc jsem se naučil dobře rusky.
Myslíte, že ruštinu ještě někdy využijete?
Jestli to v Česku takhle půjde dál, možná se mi ruština v budoucnu hodit bude. Někdy se mi totiž zdá, že se všechno docela vrací...
