Kdy jste zaznamenal první zájem Tottenhamu?
Něco se ke mně doneslo o víkendu. Prý, že tam mají problémy s brankáři. No a za pár dní jsem se přes mého manažera Zdeňka Nehodu dozvěděl, že si ukázali na mě. Nejdřív to mělo být hostování na půl roku, ale pak prý v Tottenhamu sami řekli, že to je akorát tak doba na aklimatizaci. Tak se kluby nakonec dohodly na osmnácti měsících s roční opcí.
|
Černý bude v Tottenhamu hostovat |
Co vás v nejbližších dnech čeká?
Ve čtvrtek odlétám s Davidem Nehodou do Londýna, abych v klubu absolvoval zdravotní testy. Když projdu, budeme domlouvat mou smlouvu.
Obáváte se té lékařské prohlídky?
Ani ne. Nikdy jsem žádné vážnější zdravotní problémy neměl, cítím se fit, tak tady by problémy nastat neměly.
Pokud u londýnských lékařů uspějete, co bude dál?
No, domluvím si podmínky smlouvy a zapojím se hned do přípravy s Tottenhamem. Domů do Prahy bych se pak dostal asi až při reprezentační pauze v první polovině února.
Už jste vyzvídal co a jak u některého českého hráče, který v Anglii působí?
Telefonoval jsem jen Vláďovi Šmicrovi, kterého jsem tím hodně překvapil. Že jdu do Tottenhamu, o tom neměl tušení. Ale byl to asi jen minutový rozhovor víceméně soukromého charakteru.
Co tomu říká manželka? Nezaskočilo ji, že se všechno seběhlo tak rychle?
To si pište, že zaskočená je. Už taky proto, že Martina dnes byla na prohlídce a definitivně se potvrdilo, že je pátý týden v jiném stavu. Tak nejspíš v příštích měsících zůstane v Praze společně s malou Adélkou, které budou v dubnu čtyři roky.
Už jste s někým z Tottenhamu mluvil?
Zatím ne, to přijde až ve čtvrtek. V kontaktu s Angličany byl jen manažer Zdeněk Nehoda.
Co vaše angličtina?
Učil jsem se jí na škole, ale mezi maturitními předněty jsem ji neměl. Vládnu prostě jen takovou tou školní angličtinou, takže mluvit s rodilými Angličany, to asi jednoduché nebude. Předpokládám, že když to v příštích dnech všechno dobře dopadne, dostanu nějakého učitele a jazyku se budu intezivně věnovat.
Jaké máte s aglickým fotbalem zkušenosti?
Vzpomínám, že v sedmadevadesátém jsem si poločas zachytal na Manchesteru, hráli jsme dva dva. Byl to tehdy přátelák, protože do Manchesteru ze Slavie rok předtím přestoupil Karel Poborský. Pak jsem chytal například pohár v Leedsu, ale na tříbrankovou porážku moc rád nevzpomínám.
Ale ještě jeden zápas ve slávistické brance vás musel moc mrzet.
Samozřejmě. Promarněná odveta v předkole Ligy mistrů se Šachťorem Doněck, na to nezapomenu do smrti. V Doněcku jsme vyhráli jedna nula a v Praze na Strahově to bylo až do devadesáté minuty nula nula. Liga mistrů byla blizoučko. Jenže oni pak dali gól a v prodloužení další. No, radši nevzpomínat.
Na druhou stranu za sebou máte i nádherné slávistické zážitky.
Taky nezapomenutelné. Ze všech největší ten z podzimu v osmadevadesátém. V Poháru UEFA jsme tenkrát vyřadili na penalty silné Schalke, před vlastními fanoušky. To byla opravdu pohádka.
Před pár lety jste už byl jednou nohou v Borussii Mönchengladbach, teď odcházíte místo do německé bundesligy do anglické Premier League. Jak se na tuhle změnu díváte?
Před těmi třemi roky jsem bundesligu sledoval na různých televizních kanálech, moc jsem ji obdivoval a těšil se na ni. A Premier League? To je ještě o stupeň výš, pro mě obrovská výzva. Udělám všechno, abych se prosadil.
Víte, že v Tottenhamu je jedničkou Robinson, člen národního mužstva Anglie?
Vím to. Takže taky dobře vím, že to bude boj.
Nejste trochu nervózní z toho, že na své první zahraniční angažmá odcházíte až ve třiceti?
Narážky na tu třicítku slýchám poslední dobou často. Ale já se cítím opravdu skvěle. A určitě je hodně pravdy na tom, že brankáři stárnou mnohem pomaleji než hráči z pole. Kdepak, jestli bych měl být z něčeho nervózní, tak ze svého věku v žádném případě.
A znervózňuje vás tedy něco?
Nejspíš ten sportovní souboj o místo v brance. Věřím ale, že se prosadím.
