V sobotu se s největší pravděpodobností při utkání Plzně se Spartou sejdou bratři Knakalové poprvé v životě v Gambrinus lize na místech hned vedle sebe.
Z Martina se totiž během léta stal pravý bek. Dva bratři v jedné řadě v jednom klubu bude prvoligový unikát.
"Všechno tomu nasvědčuje, i když trenér Michálek oznámí nominaci až v pátek po tréninku. Asi se nám splní dávný sen," usmívá se Petr Knakal.
"Když nás táta vedl poprvé na Viktorku, tak nás docela zrazoval. Říkal, že jsou tady samí vlčáci, že to tady nevydržíme, že nejsme takoví rváči. Teď nás docela těší, že jsme vydrželi až do dospělých."
Bratři na hřišti vedle sebe, je to výhoda?
Petr: Zatím bych to neřekl. My jsme toho spolu totiž v předchozích letech mnoho neodehráli. Jsem o 14 měsíců starší, a tak jsme se v mládežnických kategoriích docela míjeli.
Martin: No, docela si ještě zvykáme. Vlastně jsme spolu coby mladí hráli jen na jednom turnaji, když Petr končil v žácích. To jsme si zahráli opravdu jen chvíli. Pak jsme se sešli ve druhé lize, ale hrál jsem daleko od něho, v útoku.
Petr má na kontě dva prvoligové góly, Martin dva druholigové...
Petr: Náhoda, že mně to tam spadlo. Nějak jsem se k tomu přimotal. Stejně jsme nakonec šli do druhé ligy. Góly bych si klidně zopakoval, ale ten pád dolů už ne.
Martin: Hrál jsem útočníka a ke gólům jsem měl blíž. Ale proč nedat gól i v první lize? Góly jdou přece dávat i z místa krajního obránce.
Nikdo z Viktorie se netají tím, že vás čeká boj o záchranu z lize. A začínáte hned se Spartou. Co říkáte na los?
Petr: Je pořádně těžký. Mít doma za sebou Spartu, Olomouc a Slavii. Vlastně tři nejsilnější kluby loňské sezony, a to je hodně nepříjemné. Ale pro nás budou důležitější zápasy s týmy ze spodních pater tabulky. S těmi musíme uspět.
Martin: Trenér Michálek říká, že je v lize tak osm týmů, které jsou na tom podobně jako my. Věřím, že budeme v popředí té druhé osmičky. Máme na to dostatečně kvalitní tým.
Martin na sebe ve druhé lize upozornil dlouhými auty, které jsou jako rohové kopy. To je natrénované?
Martin: Ale vůbec ne. Jednou jsem vzal míč do rukou a hodil jsem, co to šlo. A on letěl překvapivě hodně daleko. Při trénincích to téměř vůbec nezkouším. Je to jen ve švihu těla. Ale podmínkou je suchý míč. Při dešti to vůbec nejde.
Petr: Jsou z toho další nebezpečné standardky. To je sice dobré, ale já tam musím běžet hlavičkovat a někdy se to semele tak, že sprintuji zpátky. Ale je to silná zbraň, která bude na soupeře platit.
Budete mít před Spartou „rodinnou“ poradu?
Petr: Něco si určitě řekneme. Ale důležitější bude komunikace na hřišti v rozhodujících situacích.
Martin: Spíš mě trochu trápí, že na nás na oba volají spoluhráči „Knaky“. Chvíli trvá, než zjistíme, kterého z nás myslí. Naštěstí brankáři na nás volají křestními jmény. Brácha na mě volá Marťane a já na něho Peťane.
Co bude předností Viktorie?
Petr: Disciplína, bojovnost. Dokážeme hru přitvrdit. Plzeň přece byla vždycky pověstná důrazem.
Martin: Budeme hrát fotbal od podlahy. Navážeme na to, jak se v Plzni hrálo vždycky.
