Ve Zbrojovce ho totéž čeká hned na jaře znovu. Na podzim ji sice v lize vytáhl z té nejhorší bídy, ale zachráněná ještě zdaleka není. Zkušený kouč tak už nyní spřádá plány, jak to udělat, aby mužstvo záchranářských starostí co nejdřív zbavil.
Kolik bodů myslíte, že budete k záchraně potřebovat?
Ta hranice je vždycky na třiceti bodech. Jak to vidím letos, mělo by sedmadvacet nebo osmadvacet bodů stačit. Cíl je dostat se co nejdřív na těch třicet. I když... když jsem přišel do Bohemky, vyšvihli jsme se rychle na osmatřicet, což už pak obnášelo vyplácení moc velkého množství prémií. Taky to nebylo úplně ideální. (úsměv)
V době, kdy byla Zbrojovka na čtyřech bodech, jste přišel a oznámil, že jich po podzimu chcete mít šestnáct. Skoro jste cíl splnil, utekl vám o bod, ale řekněte upřímně, věřil jste tehdy svému odhadu, nebo jste přeháněl, abyste ukázal odhodlání?
Vidíte, a my jsme tu hranici mohli i překročit! Mrzí mě zápas s Duklou, který skončil 0:0, my byli jasně lepší. Kdyby to nebylo reálné, tak bych do Brna nešel. Ještě na konci minulé sezony jsem měl nabídku z Jihlavy, měla tou dobou na záchranu čtyři body. Řekl jsem, že moc nevěřím tomu, že to zvládne, a odmítl jsem. Nakonec se Jihlava zachránila zápasem se Spartou... Kdo mě zná, ví, že jsem realista. Musel jsem cítit, že na to mužstvo má, abych Zbrojovku mohl převzít.
Chtěla vás hned po čtyřech kolech, kdy odvolávala trenéra Habance, nebo si s nabídkou dala načas?
Něco se diskutovalo, ale oslovený jsem nebyl. Zápasy jsem sledoval, sedával jsem v hledišti v Brně, ve Zlíně, často v Olomouci. Když probíhalo to oťukávání, byl jsem na zápase Zbrojovky se Spartou, který vyhrála, a to jsem věděl přesně, jak to dopadne. Vyhrálo se, tak změna nebude. Aby se ale mužstvo nakoplo, potřebuje na to navázat dvakrát třikrát za sebou.
Naposled jste vedl Plzeň v boji o titul, teď zachraňujete Brno. Mění se váš přístup k týmu podle toho, kde v tabulce je, když ho přebíráte?
Vždy musíte vycházet z toho, aby pokyny byly srozumitelné. Možná v mužstvu u dna zařazujete méně nových prvků, co se týká učení taktiky. Mojí filozofií ale ve všech případech je, že nemůžete jen proplouvat od zápasu k zápasu. Máte dané, jak chcete se svým mužstvem hrát, a jdete za tím. Když řeknu, že nechci všechny míče odkopávat od gólmana, tak to chci plnit, ať mám body čtyři, nebo plno. Protože pak se stane, že máte bodů sice dost, ale přijde zápas, který chcete zvládnout fotbalovostí, a nevíte, jak na to. To nejde.
Jaký fotbal se vám líbí?
Pozor, to není krasobruslení! Pojem krásný fotbal neuznávám. Máte to jako v životě, že se někomu líbí brunety, někomu blondýny, někomu tohle, jinému tamto. A jak určíte, co je hezké? Mám rád fotbal vyvážený a hraný na výsledek. Pak záleží, jaká je skladba mužstva. Úkolem kouče je, aby nehrál s mužstvem něco, co mu nejde, na co nemá hráče, schopnosti. Nejdůležitější ale je, abychom dokázali na svoje cíle navazovat, ne to jenom vytloukali zápas od zápasu. I když přijde krize, tak abychom pracovali s výhledem do budoucna.
Bavme se konkrétně. Přijdete do Brna a chcete dát jednoduché pokyny. Co řeknete? Hrajte kolmo dopředu?
(pousměje se) Tak jednoduché to není. Chceme hrát přímočaře, ale podle šablony, kterou mám. Vím, jak chci hrát v přechodové fázi, jak založit útok, jak bránit. Na tom pracujeme. Způsob, jakým si Zbrojovka vytvářela šance dřív, byl pořád stejný: hráč přiběhl před šestnáctku, a ať v ní měl jednoho, nebo pět spoluhráčů, vždycky bouchnul do balonu a poslal tam centr. Neadresovaný, jen tak. Pracuji na tom, aby to bylo jinak. Tandem, přihrávka, cílené věci. Jako v Jihlavě, kde byla krásná akce, jako doma se Zlínem, i když tam z toho gól nebyl. Největší problém je, když hráč nehraje nad svoje možnosti, když je pokaděný a nechce hrát fotbal, jak má.
Jaké typy hráčů, co do charakteristik, budete v zimě hledat?
Potřebujeme gólového hráče, který je zároveň válečník a umí dát i gól. Čeká nás tvrdý boj na jaře a nedá se všechno jen uhrát fotbalovostí. Mnoho hráčů nebudeme moct přivést, to víme, chtěli bychom tři až čtyři. Do každé řady a hotové hráče.
Brousíte očima v soupisce Plzně, kde jste působil?
Nevím jak Plzeň, ale třeba Sparta a Slavia mají široký kádr, Zlín chce kádr zužovat. Je tam pár možností. Každopádně chci české nebo slovenské hráče, cizinců máme dost. Abyste se mohl zachránit, potřebujete někoho, kdo je schopen okamžitě naskočit a být oporou. U zahraničních hráčů může být problém s aklimatizací nebo s tím, že je nemáte, protože ani nemůžete mít, pořádně proskautované. Uvidíme. Nějaké tipy mám, za těmi postupně jdeme a uvidíme, co se nám podaří.
Posiluje se na jaro, kdy jde o přežití, jinak než na podzim?
Jaro je jiná soutěž, tyto dvě části ligy se od sebe velmi liší. V létě jdete do podzimu s čistým štítem, od stavu 0:0. Každý věří, že to postavil dobře, že to zvládne. Pak to může začít drhnout a musí se reagovat. Jaro už je jiné, proto jsem mluvil i o česko-slovenských fotbalistech. S cizinci pracuji, a kromě Acosty, jehož jsem měl v Bohemce, který se adaptoval hned, to bylo složité. Pro Mosqueru jsme taky potřebovali půl roku, aby se adaptoval, a on pak některé zápasy nehrál. Hlavně v těch těžkých seděl na lavičce. To si nemůžeme dovolit.
Kdo bude v zimě ve Zbrojovce hráče vybírat? Sportovní ředitel v klubu není a vy jste tu roli plnit nechtěl.
Obojí je pravda, ale taky trénuji osmnáct roků a většinou skladbu mužstva stejně řeším já. Vybral jsem hráče, prokonzultovali jsme to s vedením, někdo je oslovil a udělal. Ten model pokračuje. Hráče vytipuji, mluvím s ním, a pak je na majiteli, aby se domluvil s druhým klubem. Do toho už vstupovat nechci. My kádr dokážeme poskládat, v tom problém není. Klíčové je, abychom se dohodli s klubem, odkud hráče chceme.
Těm, s nimiž nepočítáte, jste schopen už teď říct?
Vycházím z toho, že když dáváte pryč hráče, musíte mít za něho náhradu. Bude se to odvíjet od toho, jak se podaří hráče přesvědčovat k nám přijít. Zatím jsem odchody pozastavil. Vždyť jste viděli poslední zápas. Dohráli jsme ho s třemi obránci, neměl kdo střídat. Nemáme na to, abychom si mohli dovolit hráče dávat pryč.
Pojďme se přece jen u jednoho zastavit, a to u Tomáše Pilíka, největší letní posily. Nezdá se, že by byl pro vás v základní sestavě nepostradatelný. Ani u něho nechcete situaci rozseknout dřív?
Hráči jsou postradatelní všichni. (s úsměvem) Zadruhé, moje první představa byla, nechat hrát Pilíka a Škodu vedle sebe. Zkusili jsme to v prvním přáteláku s Vítkovicemi, najeli jsme na rozestavení 4–1–4–1, a byl to totální výbuch. Ne jen jich dvou, byl to výbuch všech, ale musel jsem to změnit a jít na 4–2–3–1. Pilík mě i pak mile překvapil. A musím říct, že je typem hráče, který na sto procent trénuje, a když vycítil, že další zápas nehraje, tak trénoval ještě víc, aby se do mužstva dostal zpět. Pořád Pilíka vidím hodně vysoko, hlavně z toho důvodu, jaký má během těch dvou měsíců přístup. Teď bude příprava, hráči do sebe naberou další věci, nachystají se kondičně a zas to může všechno vypadat jinak.
