"Dát gól chci vždycky, ale poslední dobou se to moc nedařilo, byli těžcí soupeři. A my jsme byli v takovém útlumu," povídal Antonín Fantiš. "Viděl jsem, že gólman bude čekat přihrávku, protože tam někdo zabíhal. Tak jsem to hodil nad ním a snažil jsem se trefit zadní, vzdálenější tyč," popisoval gólový moment ze 35. minuty.
Na gól jste čekali 430 minut. Nebyli jste z toho nervózní?
V hlavách jsme to tolik neměli. Přece jenom jsme předtím hráli s těžkými soupeři, nebyli to „ti hratelnější“. Zato teď nás čeká čtyři pět opravdu důležitých zápasů. Když je zvládneme, můžeme sezonu dohrát v klidu.
Díky třem bodům jste odskočili od konce tabulky, jste desátí. Jak moc vám to pomůže v dalších bojích?
Ani na tréninku už moc nebyla dobrá nálada. Ale semkli jsme se, ukázali jsme, že jsme tým, a záchranu ubojujeme.
O míč bojují ostravský Antonín Fantiš (vpravo) s českobudějovickým Pavlem Dvořákem.
A mohli jste vyhrát i výrazněji, jen proměňovat šance, že?
Je to tak. Ve druhé půli měl velkou šanci Milan Baroš. Byla škoda, že ji nedal, protože bychom se uklidnili a začali trochu hrát fotbal. Pak to totiž bylo takové hodně zbrklé.
Tolik jste se báli o výsledek?
Bylo to 1:0 a kolikrát se nám stalo, že jsme takhle vedli, a nakonec jsme zremizovali nebo dokonce prohráli. Nechtěli jsme nic nechat náhodě. Ale kdybychom dali na 2:0, třeba by hra vypadala jinak.
