Zvládli kompletních devadesát minut. Poté dlouze a hlavně intenzivně slavili. „Zlili jsme kabinu, pili jsme, zpívali, tančili, podepisovali jsme dresy,“ líčil vybraným českým médiím.
Nebýt jejich kolegiality, následující řádky ani nevzniknou, protože Coufal po dlouhém večeru hlouček píšících novinářů minul.
„Vždycky jsem si kladl postupné cíle: hrát ligu, vyhrát ji, přestoupit do zahraničí a pak něco vyhrát i tam, což se mi nyní splnilo,“ popisoval se zlatou evropskou medailí na krku.
Jaký bude váš další cíl?
Postoupit s nároďákem na Euro a vyhrát ho!
West Hamu jste zajistili první velkou trofej po více než čtyřech dekádách a evropský úspěch poprvé od poloviny šedesátých let.
Zapsali jsme se mezi legendy klubu a dlouho si to budeme užívat a slavit. Vracíme se zpátky do Londýna, kde máme připravený otevřený autobus a jízdu kolem stadionu. S fanoušky to tam bude velké.
Český obránce Vladimír Coufal z West Hamu s trofejí pro vítěze Konferenční ligy.
Jak jste slavili doteď? A kdo je v kabině vůbec tahounem?
Hlavně francouzští hoši jsou hodně hluční. Rádi tancují, rádi se ukazují. Ale kdo za to umí vzít, se teprve ukáže.
Třeba Tomáš Souček v chodbě ke kabinám trhal zelené plachty s logy Konferenční ligy. Chtěl suvenýr?
Spíš se snažil klukům ukázat fotografie z naší slávistické éry, které na té chodbě jsou. Já mám suvenýr na krku a další fotky s klukama. Tohle si budu pamatovat navždy.
Největší úspěch kariéry, zářil Souček. Křetínský? Viděl nejlepší stadion v Česku |
Nepřišlo vám až neuvěřitelné, že tohle celé zažíváte zrovna doma v Edenu?
Vždycky se tady cítím jako doma. Navíc jsme měli i domácí kabinu, znám hřiště a je mi tady skvěle. Je důležité, že jsme zápas zvládli, jsme potřetí za sebou v Evropě, což je historický rekord klubu.
Přitom v samotném utkání jste nebyli vyloženě dominantní. Věřili jste, že ho rozseknete ještě před prodloužením?
Já celou dobu. Věřil jsem, že gól v posledních minutách dáme. Jsme na tohle zvyklí z Premier League, udeřili jsme ve chvíli, kdy soupeř už těžko mohl reagovat. Fiorentina byla možná fotbalovější, ale my jsme vyhráli. O tom každé finále je.
To všechno navíc před zraky blízkých, kterých jste měl na tribuně požehnaně.
Byli tu všichni moji nejdůležitější. Manželka, děti, mamka s taťkou, rodina od manželky, nejbližší kamarádi, co mi pomohli na začátku kariéry.
Mimochodem, co jste po zápase říkal poraženému Antonínu Barákovi, za kterým jste přišel na druhou stranu hřiště?
To zůstane mezi námi. Ale že si nějaký pán v nějakém médiu vycucá z prstu, že Tonda nás kritizoval... Ptal jsem se ho na to a samozřejmě to není pravda. Nevím, kde se to vzalo, jestli nás chtěl rozhodit před finále? Tenhle pán u mě ztratil veškerý respekt, i ten zbytek, co měl. Je to nechutný, nechutný.
Vítěz a poražený. Čeští fotbalisté Vladimír Coufal z West Hamu (vlevo) a Antonín Barák z Fiorentiny po finále Konferenční ligy v Edenu.
Takže samotný zápas jste vlastně neřešili...
Samozřejmě, že tohle se ke mně z českých médií dostalo, vždycky vám takové věci někdo pošle, nevyhnete se tomu. Já se to ale snažil okamžitě vytěsnit. Měl jsem v hlavě jen finále, ve kterém jsme chtěli ukázat všem pochybovačům a lidem, kteří tomu věřili, že jsou ještě hloupější, než jsem si myslel.
