Nedivte se, že jindy umírněný a na první pohled vlastně klidný trenér fotbalového West Hamu David Moyes se nechal ovládnout emocemi.
V Praze to ve středu byla jeho první velká trofej kariéry.
V šedesáti letech.
Po čtvrtstoletí v branži.
V zápase číslo 1097.
„Když si uvědomím, jaký progres jsme v klubu za poslední roky udělali, až se mi tomu nechce věřit,“ zářil, když si z oslav odskočil za novináři.
Our gaffer as you've never seen him before! https://t.co/e1JzNuioA4
West Ham zdolal Fiorentinu ve finále Konferenční ligy 2:1 a jednu z evropských soutěží ovládl poprvé od poloviny šedesátých let minulého století, což i ti největší drsňáci na tribunách ve vínových dresech s překříženými kladivy obrečeli. A hrdina Moyes mezitím líčil, jak prožíval opojné chvíle. „Trochu jako José Mourinho, že?“ smál se sám sobě.
Když minutu před koncem útočník Bowen utekl obraně a rozhodl, šedivý Skot bezmyšlenkovitě vystartoval na hřiště a u rohového praporku pod tribunami nápadně pumpoval pěstmi.
Jako by rozhodující gól trefil on. „Ale po kolenou jsem se sklouznout nemohl. Tráva byla suchá a já se bál, že se překulím na břicho!“ rozchechtal zaplněný sál.
Byl to pro něj večer plný zadostiučinění, navíc před zraky pyšného sedmaosmdesátiletého tatínka, jemuž Moyes ihned po slavnostním ceremoniálu pověsil zlatou medaili okolo krku. „Snad si to užívá,“ pronesl a najednou i jemu začaly vlhnout oči...
Možná i on na své fotbalové cestě někdy ztrácel naději.
Moyes giving his medal to his dad https://t.co/YTS3Ln9mqk
Trenérské jméno si vybudoval během jedenácti let v Evertonu, jenže když potom vzal po nenahraditelném Fergusonovi práci v Manchesteru United, velký klub ho po deseti měsících semlel a reputaci mu pošpinil.
„Chtěl jsem být jako Sir Alex, chtěl jsem navázat na jeho práci, ale nešlo to. Možná, kdybych dostal víc času...“ litoval zpětně a podobné šance už se nedočkal.
Pracoval pro UEFA, zkusil dobrodružství v San Sebastianu, jenže ani tam nenašel sám sebe: skončil po roce a spíš než výsledky si fanoušci pamatují jeho tiskovky, na nichž občas komolil španělštinu s angličtinou. Přes Sunderland, s nímž sestoupil, se následně dostal až do West Hamu, kde je s krátkou přestávkou od listopadu 2017. A stal se tak trochu nečekaným strůjcem éry, v kterou současná generace fanoušků snad ani nedoufala.
Český obránce Vladimír Coufal z West Hamu a trenér David Moyes se radují z titulu v Konferenční lize.
V předchozích letech tým dovedl na šestou a sedmou příčku a ačkoli se tým v aktuálním ročníku trápil záchranářskými starostmi a netrefil se do drahých posil, upnul se k cíli, jejž mu dokolečka připomínali i dva čeští pomocníci. „Ze Součka s Coufalem jsme si kvůli pražskému finále místy dělali i srandu,“ přiznal Moyes. „Oba nicméně musím pochválit za to, co pro West Ham dělají a jak jsou pro tým platní.“
Velkou pochvalu si teď zaslouží i sám trenér Moyes. Nejen za to, že se nevzdal.
