„Tři dny jsem nespal, opravdu. Takhle nervózní jsem nebyl, ani když jsem trénoval nároďák. Měl jsem z toho zápasu velké obavy, i když každý říkal, že po domácí výhře 5:1 to už je jen formalita,“ řekl Rada po výhře 3:0 v Žilině a suverénním postupu do základní skupiny.
Když bylo dobojováno, zkušený trenér vyskočil radostí do vzduchu a zaťal ruku v pěst. Celý zápas nesmírně prožíval, i za rozhodnutého stavu hráče burcoval, od sudího za temperamentní reakci dostal žlutou kartu.
Je to pro vás největší úspěch trenérské kariéry?
Na to já nehraju. Já hraju na to, abych byl zdravý a mohl trénovat mladé kluky. To je pro mě důležité. Úspěch je zásluha hráčů, v Evropě se můžou zviditelnit. Když to trochu přeženu, my jsme poslední čtyři roky s Jabloncem byli v lize dvakrát druzí a dvakrát jsme ji vyhráli, protože Sparta a Slavia, to je úplně jiný level i rozpočet. Postupu do skupiny si cením, málokdo nám věřil.
Co dvojzápas se Žilinou rozhodlo?
Efektivita. Do čeho jsme doma kopli, z toho jsme dali gól. A rozhodla taky větší zkušenost našich hráčů. Žilina je na evropské poměry až unikátně mladý tým, ale klobouk dolů před ní, v předkolech hrála výborně a v lize dominuje. V prvním poločase odvety nás podržel brankář Hanuš, pak jsme vstřelili branku, která nás trošku uklidnila. Přestáli jsme úvod druhého poločasu a v závěru už domácí hráli vabank a my jsme dali dvě branky, které výsledek trochu zkreslily. Mrzí mě zranění útočníka Doležala, který utrpěl lehčí otřes mozku, ale Čvančara ho nahradil velice dobře.
Jak důležitou částkou je pro klubový rozpočet 75 milionů korun, které dostane Jablonec za postup do skupiny?
To se musíte zeptat prezidenta klubu, ale rozhodně budu bojovat za hráče, aby dostali prémie.
Jaké soupeře byste si přál do skupiny?
Samozřejmě atraktivní. Ale musím vám říct, že jsem zklamaný. Hráli jsme s Celtikem Glasgow, který má 51 skotských titulů, a přesto jsme nevyprodali stadion. Přijedeme do Skotska a tam 60 tisíc fanoušků... U nás mladé lidi bohužel fotbal moc nezajímá.
