Bořil v šestašedesáté minutě zakončil povedenou akci, během které se před ním otevřela levá strana hřiště.
Vzal balon, vběhl s ním do šestnáctky a procpal jej za gólmana Arlauskise.
Pak? Nadšený bek chvíli vypadal, že ze sebe serve dres, pak se o radost podělil s fanoušky v rohu stadionu.
„Víte co, já jsem sváteční střelec. Všichni se mi smějou, že gólů moc nedávám a že když už vystřelím, letí to do padesátý řady,“ usmíval se Bořil. „Ale všichni mi říkali, že rozhodnu velkej zápas. A tak jsem konečně jednou taky vystřelil po zemi,“ pravil a následoval další výbuch smíchu.
A i díky vaší trefě je Slavia v Lize mistrů. Jak to zní?
Krásně. Po dvanácti letech to je něco neuvěřitelného. Chtěli jsme to, strašně dlouho jsme na to dřeli. Udělali jsme double, chtěli Ligu mistrů a to se podařilo.
Slavia - Kluž 1:0servis iDNES.cz k odvetě 4. předkola |
Co v kabině říkali na gól?
Hned jsem samozřejmě šel za Standou Vlčkem (vedoucí mužstva), který tenkrát trefil postup přes Ajax. Říkám: Už máš smolíčka, jsi starej, na plachtě na stadionu tě nahradím já. (smích)
Takže už do konce kariéry nepotřebujete další branku?
Ne, mně už tohle stačí, to bylo nejvíc! Už to zase přenechám ofenzivním klukům.
Teď trochu vážněji: je tohle takovým symbolickým završením přerodu Slavie? Z finančních problémů do ráje v Lize mistrů?
Určitě. Problémy byly, pak se to změnilo. Přišel pan Šimáně, pan Tvrdík, CITIC, Sinobo a další. Dali to do kupy, srovnalo se to a hlavně je to vidět na hřišti.
Vy jako jeden z mála pamatujete to méně lukrativní období ve Slavii. Napadlo vás tehdy, že si tu můžete zahrát Ligu mistrů?
Bylo to tenkrát v zimě 2016 těžký rozhodování, ale přemlouvala mě hlavně manželka. Ať jdu, že to je velký klub s velkou historií. Říkala, že když se cokoli stane, někdo klub koupí, určitě nezanikne. Jsem rád, že jsem tady, že se to povedlo. A nejvíc musím poděkovat ženě, že mi takhle pomohla.
Bylo proti Kluži podstatné, že na rozdíl od duelu s Bohemians fandila celá Tribuna Sever? Že vás podporoval celý stadion?
Jsme rádi, že se to uklidnilo. A fandům musíme poděkovat, atmosféra byla neskutečná a hrozně nám pomohla.
A přečkali jste i pár slibných možností Kluže.
Jeli sem s tím, že nemůžou nic ztratit. My byli nervózní, dlouho jsme se hledali, chtěli jsme hnedka dávat finálky. Pak to dopadalo tak, že jsme kopali míče do autu, nedařilo se nám. O půli jsme si řekli, ať se zklidníme a už to bylo... Neříkám, že jsme dominovali, ale byli jsme víc na balonu. Víc jsme si věřili a dali gól.
Gól, kterým jste Slavii pomohl do skupiny. Koho byste si přál?
Já chci anglický týmy, to je pro mě top. Nebudu říkat konkrétní týmy, protože tam je top už každej. Těším se na los, když dostaneme ty nejlepší, tak určitě chceme ukázat, že na to máme.
Co když z prvního koše dostanete Petrohrad?
Tak si to s nimi zase rozdáme, no. Dá se s nimi hrát, oni vědí, jakou máme sílu. Navíc mají krásnej stadion, byl by to super zápas.
Vyhráli jste double, hráli čtvrtfinále Evropské ligy, teď skupina Ligy mistrů. Co bude dál?
Nejlepší by bylo, kdybychom postoupili ze skupiny! A samozřejmě pořád drželi první místo v lize, zase chceme vyhrát pohár... Chceme dominovat a být úspěšní na všech frontách. Máme široký kádr, zápasů bude hodně, trenér to může protočit a každý si zahraje i odpočine.
Je z týmu cítit taková síla, že se můžete prát i o postup ze skupiny Ligy mistrů?
Určitě. Záleží, koho chytneme, jak budeme hrát, faktorem je i štěstí. Bude to otevřené, hlavně tam už nebudeme pod takovým tlakem jako s Kluží.
