Z „VIP“. Zpoza obrovské skleněné stěny. Jako z akvária.
VIP neboli prostory pro very important persons, česky velmi důležité osoby, mají čtyři zóny. Do každé z nich potřebujete zvláštní vstupní kartu.
V té první, hned za vstupní halou tribuny, potkáte manželky hráčů, bývalé fotbalisty nebo třeba doktora Cvacha - herce Josefa Vinkláře. K baru se musíte probít. Ostře, lokty.
Ve druhé je osm desetimístných lóží významných obchodních partnerů. Toyota, jejíž název nese stadion, má tu nejlepší uprostřed. „Pan Ikoma tu má návštěvu z Japonska a bohužel se zdrželi,“ zve dovnitř Tomáš Vaněk, šéf public relations firmy.
„Týýý vole,“ ozývá se burácivě sborem od vedle ve chvíli, kdy Libor Sionko za okny promarní šance. V klidnějších pasážích zaslechnete cinkání sklenic a příborů.
Také v průběhu zápasu vám tu obsluha servíruje pití. Pro jídlo se chodí. I tady to zvlášť o přestávce vypadá, že někteří páni manažeři drželi pár dní předtím nucenou hladovku.
Za zády se mihne předseda ODS Mirek Topolánek, nepozorovaně proklouzne tichošlápek Tomáš Rosický. O poznání hlučněji projde „manažer Josefa Masopusta“. Kdože? Tenhle pán, jehož nedávno pustili z vězení, se jmenuje Marek Vít...
Top prostory jsou v prvním patře, v síni slávy. Buď sedíte mezi slavnými poháry u stolku s lampičkou, na jedné straně televizní obrazovka a na druhé výhled na svítící Hradčany, nebo se zvláštním vchodem protáhnete na vyhrazená místa na tribuně. „Dobrý večer,“ pozdraví vyfintění hráčští agenti či chlapci od reklamy.
Hostesky se usmívají stejně svůdně jako ve „dvojce“, ale mají červené šatečky. Namísto modrých o patro níž. Navíc si UEFA vozí svůj stan, který stojí na tréninkovém atletickém hřišti. Možná proto se tam teď zašel ohřát i oštěpař Jan Železný Když dá Marek Kincl v nastavení rozhodující gól, radostná euforie vybuchne všude stejně. Na hřišti, na tribunách i ve VIP prostorách.
A tam všude rejdí nadšený Axel Diekmann, bavorský majitel Sparty. S triumfálním úsměvem, blikajícíma očkama a zdviženým palcem.
