„Mrzí mě, že zápas jsem z mého pohledu trochu prokoučoval. Snažil jsem se šetřit některé unavené hráče na případné další utkání. Nepovedlo se,“ vyprávěl Suchopárek upřímně hodinu a půl před půlnocí, když dorazil do tiskového střediska.
ZNÁMKOVÁNÍOhodnoťte výkon českých fotbalistů. |
Jaký jste tedy měl taktický záměr?
Chápu, že teď všichni řeknou: Proč jste nehráli stejně jako proti Anglii nebo Německu? Odpověděl bych tak, že někteří hráči byli unavení, někteří měli hrozbu karetního trestu, měli jsme šanci hrát ve čtvrtfinále proti domácím a některé bychom tím pádem neměli k dispozici. Chtěl jsem je šetřit. Beru to na sebe, je to moje zodpovědnost, moje rozhodnutí.
Ani střídání vám tentokrát moc nepomohla.
Vývoj neumožňoval tam ty hráče, které jsem šetřil, dát. Měli jsme celkem brzy vystřídáno, i proto, že Vitík kvůli zranění odstoupil - možná to byla pro některé i psychická újma. Rozdíl byl v tom, že v předchozích zápasech jsme si šance vytvářeli, zatímco tentokrát ne. Řešení finální fáze nám trvalo hrozně dlouho, střely byly slabé nebo velice nepřesné. Odehráli jsme tu dobrá dvě utkání, to poslední dobré nebylo. Blahopřeji soupeři k postupu, který si zasloužil.
Zlomený Kaloč: Jen jsme čekali, než dostaneme gól. Na Němce už si nikdo nevzpomene |
V čem vás Izrael předčil nejvýrazněji?
Měl víc šancí, lepší kvalitu s míčem u nohy. Hráli jsme relativně slušně v rozehrávce, ale finální a předfinální fáze byla nepřesná. Co jsem si sliboval od těch, kteří nastoupili, se nesplnilo. Chtěli jsme být silní v soubojích jeden na jednoho, podržet míč vpředu. Možná se projevil i psychický tlak, i když si myslím, že jsme ho na hráče nevytvářeli. Místo aby některým narostla křídla, byli v útlumu.
Cítil jste, že byli nervóznější než jindy?
Určitě ne na předzápasovém tréninku, tam byli naopak možná až moc „free“. Museli jsme jim zdůraznit některé věci, kvůli organizaci hry. Chyběla nám pak hlavně nadstavba směrem dopředu: ti, kteří hráli výborně proti Německu, svůj výkon nezopakovali. Ofenzivní hráči nevolili dobrá řešení. Vleče se to s námi delší dobu, i když jsme vpředu vystřídali několik hráčů, kvalita chyběla. I když jsme chtěli dostávat míče před branku, hráči to nesplnili, spíš jsme otáleli a při centrech pak byli nepřesní.
Je trochu v české mentalitě, že když stačí remíza, hráči tomu vědomí podlehnou a hrají pasivně?
Kluci to teď říkají v kabině, ale já si to nemyslím. Česká mentalita není bojácná, to bychom neměli Žižku a další bojovníky za práva a za svobodu. Hráči si spíš nevěří, když nemají zkušenosti s takovým turnajem a takovou konkurencí. Někdo z nich se třeba spokojí s tím, že má nadstandardní podmínky v klubu, pak sám cítím, že když po nich chceme aby se v něčem zdokonalovali, na sto procent to nedělají. A bez konkurence je nedonutíte. Pak nám chybí třeba přesnost přihrávek, což bylo vidět ve všech zápasech.
Jak tedy turnaj hodnotíte celkově?
Jako neúspěšný. Postup byl na dosah. První zápas s Anglií, hlavně první půle, byla nadstandardně kvalitní. Překvapili jsme soupeře tím, jak jsme hráli. Bohužel jsme nedali góly a ve druhé půli po inkasovaném gólu naše nastavení a aktivita poklesly. Museli jsme na druhý zápas tým rozmělnit, abychom měli na lavičce alternativy na oživení. Dali jsme dva góly, ale v závěru jsme taky měli velké štěstí. Jen díky výborným výkonům v obraně jsme ten zápas ustáli.
Co tím naznačujete?
Že jakmile máme jít kvalitou rozehrávky přes určité hráče, rychlost a přesnost provedení nestačí na soupeře, který je dobře organizovaný. Naší hráči vpředu jsou jiní než ti, kteří hráli proti nám. Proto jsme na tým napasovali taktiku, která přinesla určitý úspěch aspoň v těch prvních dvou zápasech. Ale jak jsem říkal: Beru to na sebe. A čekám i od vás odezvu, jestli to bylo vhodné, nebo ne.
