Až se v úterý odpoledne posadí do televizního studia, budou se mu nervozitou potit dlaně. Ne kvůli tomu, že je v televizi nováčkem, ale kvůli bývalým spoluhráčům, kteří nastoupí do souboje života a smrti. "Zápas s Řeckem má pro nás znovu osudovou důležitost," neskrývá 35letý Marek Jankulovski.
Řecko je především váš osud. Vzpomínáte na Atény 2007?
No jasně. Vyhrál jsem tam Ligu mistrů s AC Milán a byl jsem na vrcholu blaha. Ta euforie ve mně zůstane do smrti. Na řecké půdě jsem si vychutnal největší úspěch kariéry.
Když Češi hráli o všechnoANO NE |
Zato semifinále Eura 2004 proti Řekům se stalo vaší noční můrou.
Dodnes je mi smutno, když si na to vzpomenu. Všichni jsme se viděli ve finále, jenže Řekové ve 105. minutě zahráli roh, balon přeletěl Vláďu Šmicera, Dellas si naskočil a... Zhroutil se mi fotbalový svět. Vztek, smutek, slzy. Seděl jsem na trávníku a plakal. Tušil jsem, že taková šance přichází jednou za život.
Máte na Řeky pifku?
To určitě ne, Řeky mám jako národ rád. Kdybych měl spadeno na každého soupeře, který mě kdy porazil, tak bych se dneska nemohl ani dívat na televizi, protože bych měl pořád zlost.
Dneska stojí Řekové znovu v cestě. Češi nesmějí prohrát, jinak na turnaji končí. Dokážete se vcítit do kůže hráčů pod tlakem?
Jistě. Po návalu zklamání a pocitu viny přichází odhodlání a nová chuť do boje. Mluvím s nimi, vidím jim to na očích. Uvědomují si, že mají poslední možnost opravy. To vás nabudí, když víte, že jakýkoli negativní výsledek vás pošle domů. Na Euro se nejezdí s cílem odehrát tři zápasy a pryč. Klukům tu situaci sice nezávidím, ale pořád jim věřím.
Vy jste něco podobného zažil na Euru 2000. Tehdy jste taky prohráli první zápas.
To se nedá srovnávat, protože jsme byli ve skupině smrti s Holandskem a Francií. Teď je to skupina, ve které můžeme přežít, pokud zvládneme Řeky.
A když ne? Tehdy na šampionátu jste po dvou porážkách ztratili šanci na postup.
Bolelo to, byť jsem byl tenkrát v roce 2000 ještě benjamínkem, který byl rád za každou odehranou minutu. Ze srdce doufám, že teď v posledním zápase bude o co hrát.
Pokud se hráči vzpamatovali z pátečního direktu od Rusů, tak snad ano.
Je rozdíl prohrát nešťastně po boji než po takové jednoznačné partii. Kluci musí zapomenout a jít proti Řekům s čistou hlavou. Někomu se poštěstí hrát na Euru jednou za život, i tím by se měli motivovat. Musí prostě máknout.
