Trénink národního mužstva fotbalistů v úterý v podvečer mohli sledovat konečně i fanoušci. Do Seefeldu se však davy nesjížděly, kolem útulného hřiště jich přípravu sledovala sotva stovka.
To na Portugalce, druhého soupeře českých fotbalistů v základní skupině šampionátu, bylo v Neuchatelu vyprodáno, dvanáct tisíc lidí.
Seefeld je malé městečko, ale leží jen dvacet kilometrů od Innsbrucku nebo hodinu jízdy od bavorské metropole Mnichova. Ale podél železných bariér stály jen místní děti, jejich matky, které se v chladném večeru třásly zimou, a jedna rodina z Česka, jež v Tyrolsku tráví dovolenou.
A dalším Čechem mezi diváky byl bývalý reprezentant Roman Týce, který minulý evropský šampionátu v Portugalsku zažil jako hráč. Teď však působí jen v Unterhachingu, třetiligovém klubu z Mnichova. "Mám to sem kousek, chtěl jsem pozdravit kamarády, dlouho jsme se neviděli," řekl Týce.
Na hřišti viděl, jak fotbalisté předvedli fanouškům svižné akce, hru na dvě branky, střelbu, neomylné hlavičky Kollera, soustředěnou samostatnou přípravu brankáře Čecha či zázračné zákroky druhého gólmana Blažka.
Když trénink skončil, přišla chvíle právě pro fanoušky. Seběhli se k plotu vedle kabin a prosili o podpisy. Nejžádanější byli Koller, jehož kartičky mezitím byly sesbírány, Baroš a Čech. Dlouho byl v zajetí i Galásek, který je v sousedním Bavorsku díky angažmá v Norimberku populární.
"Mílan, Mílan, prosím," volal roztomilou češtinou otec malého rakouského chlapce, který v chladném počasí měl červený reprezentační dres s číslem patnáct a jmenovkou Baroš na zádech.
Baroš, který už spěchal k autobusu, se otočil, přiběhl a ochotně se na bílé desky podepsal.