A muž, který tady kdysi přebíral post sportovního ředitele po pozdějším spolustrůjci plzeňského zázraku Adolfu Šádkovi, dokázal s týmem bezútěšně padajícím ke dnu tabulky získat v posledních pěti kolech deset bodů, naposledy vyprovodil čtyřmi góly Vítkovice.
„Potřebovali jsme výkony stabilizovat i celkově zlepšit, tím se pak dosáhlo i těch výsledků,“ vysvětluje okamžité dopady téhle rošády Vítězslav Hejret. Hlavní důvod, proč zůstal na lavičce jako hlavní kouč osamocený a navíc v klubové dvojroli trenér - sportovní ředitel, je ovšem prozaičtější. Na dlouhodobější práci se v rozehrané sezoně trenéři zkrátka špatně shánějí. „Nechtěli jsme mít třetího trenéra v jedné sezoně,“ usměje se Hejret.
Vítězslav HejretCo si přeji v roce 2019?
|
Z nouze ctnost? Ne v tomhle případě. „Má to samozřejmě i svá negativa, ale ty pozitivní věci převažují,“ hodnotí teď situaci s odstupem času sportovní ředitel Baníku. „Všichni v klubu víme, na čem jsme. Komunikace probíhá z velké části napřímo, tak to podle toho taky funguje,“ pochvaluje si Hejret.
Otázkou ovšem zůstává, co to s klubem udělá dlouhodobě. Manažerská činnost nemusí jít vždy ruku v ruce s tou trenérskou. „U áčka to takový problém není, u všech dalších úseků by ale dlouhodobé spojení už bylo horší. Změnit by se musely určitě jednotlivé kompetence rozdělené v rámci klubu,“ uvědomuje si i Hejret.
Možná se kompetence i změní. Sám sportovní ředitel Baníku totiž přiznává, jak si trénování užívá. „Opravdu mě to baví. A hráči poznají, když se fotbal dělá srdcem,“ uvědomuje si. Tenhle melouch v podobě záskoku za odcházejícího kouče si střihl úspěšně už před časem, teď přes zimní přípravu může udělat další krok. S týmem i sebou samým.
