Zatímco ještě na jaře, kdy byl ve svých devětatřiceti letech členem prvoligového týmu Hradce, bylo každé vítězství pro tým malým svátkem, na podzim si jich užíval mírou vrchovatou.
"Po podzimu jsme na tom perfektně, ale tak jednoduché to zase nebylo," říká zkušený fotbalista, který se z první ligy přesunul o několik soutěží níž. S týmem Lázní Bohdaneč míří za postupem do divize. Na podzim k tomu mužstvo udělalo výrazný krok - ve třinácti zápasech neztratilo ani jediný bod.
Na život bez prvoligového fotbalu si Černý rychle zvykl. Nedělalo mu to problémy. "Tréninková zátěž už je jiná, ale vedle tréninků v Bohdanči se proběhnu i s dorostem, a to mi stačí," poznamenává fotbalista, který se ve vrcholové kopané pohyboval víc než dvacet let.
V zápasech krajského přeboru více než dostatečně. Odehrál jich třináct, vstřelil v nich dvanáct gólů, přestože většinou nastupoval v záložní řadě. "Je nás v mužstvu několik starších hráčů, hodně spoléháme na zkušenost. Kolem sebe však máme i několik mladých a ti to oběhají. Proto nám to šlape," pochvaluje si jeden z nejlepších střelců hradecké fotbalové historie.
Fotbalový odchod do nižších soutěží není pro slavné hráče nikdy jednoduchý. Nažhavení soupeři a nepřející diváci, hlavně s tím se musí hráč vyrovnat. Někde fanoušci uznají fotbalové umění, jinde chtějí spíše provokovat a těžce nesou, že soupeř je fotbalově lepší než jeho oblíbenci.
"Je to podobné jako v lize, jenže v menším měřítku," potvrzuje hráč po půlroční zkušenosti. Nedá například dopustit na fanoušky v Lanškrouně. Tým Lázní Bohdaneč tam spolehlivě plnil roli favorita, dával jeden gól za druhým a nešťastným domácím hráčům jich nastřílel osm. "A diváci nám za každý uznale zatleskali," potěšilo Černého.
Pokud se nestane nic mimořádného, budou moci Černý a jeho spoluhráči v létě přemýšlet, jak uspět v divizi. "To byl jeden z důvodů, proč jsem do Bohdanče šel. Kdyby nebylo cílem postoupit, asi by mě to nebavilo," dodává zkušený hráč.
