Na jaře střelecky držel výsledkově se trápící druholigový jihlavský tým. Šestadvacetiletý fotbalista Stanislav Klobása ve 12 zápasech nasázel 8 branek a s celkovou bilancí 17 tref tak vybojoval pozici nejlepšího kanonýra soutěže v minulém ročníku.
Na postup aspoň do vysněné baráže o nejvyšší soutěž to sice FC Vysočina nestačilo, přesto v létě o útočníka s vizitkou střelce byl zájem. Ozval se nejen nováček nejvyšší soutěže z Pardubic, zájem projevil také jeden druholigový celek z Turecka.
Vedení jihlavského klubu se však rozhodlo Klobásu neprodat, a fanoušci se tak těšili, jak v nadcházejících měsících zkusí rozšířit sbírku 26 tref v dresu FC Vysočina.
Marně.
V aktuálním ročníku stihl odchovanec Mladé Boleslavi odehrát pouze 59 minut duelu s Hradcem Králové a do dalších duelů ho nepustilo zranění.
Kouč Aleš Křeček přitom jeho návrat vyhlížel. „Věřím, že se dá brzy do pořádku. A během reprezentační pauzy se nachystá na to, aby byl pak plně k dispozici,“ přál si trenér. Na jeho slova však nedojde.
„Bohužel, musím odpískat celý podzim,“ hlásil v úterý zkroušeně Klobása. „V pondělí jsem byl na vyšetření u doktora a zjistili, že to není dobré,“ okomentoval opakovanou prasklinu v břišním svalu.
Verdikt je neúprosný. „Měl bych se připojit až do zimní přípravy po Novém roce,“ říká Klobása.
Zbytek týdne stráví v Tišicích na Mělnicku. „Doma s rodinou,“ upřesňuje Klobása. „Připravovat se na to, že si tento rok už nezahraju.“
„Tři děti? Žena je zralá na to odjet někam do lázní“
O rozptýlení nebude mít nouzi. Vždyť ho doma čeká pětiletá dcera Ema, o dva roky mladší syn Standa a teprve před třemi měsíci narozený Josef.
„Žena asi bude raději, že jí pomůžu. Se třemi dětmi, když ještě nedávno měli podzimní prázdniny, to je sice na jednu stranu krásné, ale taky až moc náročné,“ uvědomuje si Klobása. „Pro mě to bylo takové, že jsem aspoň občas vypadl na fotbal. Ale žena, i když to zvládala výborně, je asi zralá taky odjet někam do lázní,“ usmívá se.
Malý Pepík je v zájmu starších sourozenců. „Tříletý syn ho pohladí, podá mu hračku. Ale pětiletá dcera se už snaží, občas je to i sranda,“ usmívá se Klobása.
Poté ale už zase zvážní. „Moje zranění není dobré ani vůči klubu v Jihlavě. Myslím, že s Lukášem Vaculíkem máme více než dobré vztahy a samotného mě štve, že se nemůžu vrátit,“ zmiňuje předsedu představenstva a sportovního ředitele jihlavského klubu. „Po týdnu nicnedělání bych chtěl začít dojíždět do Jihlavy a dělat v tréninku aspoň nějaké věci, které snad půjdou. Uvidíme, co bude dál. Těžko říct, je to hrozně čerstvé.“
Zranění a zdravotní problémy nejsou pro Klobásu ničím novým. Jeho kariéru provázejí už pravidelně. „Na jaře, kdy to zápasové zatížení bylo obrovské, jsem nějak držel. Samozřejmě, nějaká únava byla, ale to jsme měli všichni stejné. Ale zdravotně to bylo de facto dobré. Ne skvělé, nějaké šrámy tam byly, ale každý hráč s nějakou bolístkou hraje, když to jenom trošku jde,“ uvědomuje si Klobása.
Zranění, které si křehký útočník způsobil už před sezonou, ho opakovaně vracelo zpátky na marodku. „Žádalo si to tak šest týdnů, taková je normální doba léčení u tohoto zranění. Ale pak jsem si to obnovil, když jsem zkoušel trénovat s týmem,“ vzpomíná.
„Zkusili jsme ještě chvíli počkat a pak jsem znovu začal nabírat kondici s kondičním trenérem Budějským. Snažil jsem se dostat do optimální formy, cítil jsem se celkem dobře. Myslel jsem si, že to půjde, že bych se postupně mohl zapojit do zápasového vytížení. Stále jsem se do toho vracel a vracel... A teď mě to znovu zastavilo,“ mrzí Klobásu. „Je to takové náročnější na hlavu,“ připouští.
