Normálně by zápas někoho z rivalů v soutěži takovou pozornost hráčů nevzbudil. Zvláště v případě, že sami mají trénink. Ale včera i sami hráči Hradce Králové poznali, že někdy řeči o tom, že je nejlepší si všímat jen svých výsledků a ne toho, jak hrají soupeři, nemusí platit.
"Věděli jsme to po tréninku hned, trenéři zápas sledovali," přiznává hradecký záložník Roman Fischer o včerejším podvečeru, kdy Zlín, největší konkurent Hradce v boji o postup do nejvyšší soutěže, prohrál v Praze na Dukle 2:3. Díky tomu Hradci stačí dnes v Mostě vyhrát a domů se vrátí jako prvoligové mužstvo.
Nebudete mít strach to zakřiknout a bavit se o tom před zápasem?
Snad ani ne, určitě se o tom pobavíme. A hlavně věřím, že to zvládneme a nebudeme potvrzení postupu oddalovat.
Ale poslední krok bývá někdy hodně těžký.
To je pravda, na druhé straně nám už chybí opravdu málo a zápasů před sebou máme dost. Čím dřív, tím líp. Nerad bych v posledních dvou kolech zažil, abychom museli prožít to, co já před dvěma lety.
Doma Zlín a pak v Jihlavě, to by nebylo lehký.
Vašemu týmu se ale v posledních zápasech hra moc nedařila, před týdnem jste doma se zachraňující se Čáslaví jen remizovali.
Ztráta to byla nepříjemná, ale věřím, že nás nepřibrzdí. Nedalo se přece čekat, že na jaře všechno vyhrajeme.
Ale od zápasu s Čáslaví, která se zachraňuje, se vítězství opravdu čekalo.
Vím, že Čáslav měl být soupeř k poražení, jenomže po takové sérii, jakou jsme odehráli, může přijít slabší chvilka. Navíc přece jen už je znát, že se blíží finále a člověk cítí, že už to není taková fotbalová lehkost jako před několika týdny.
Byla vidět už ve dvou zápasech, které duelu s Čáslaví předcházely.
Právě. Už s Třincem se nám moc nedařilo a v Opavě to bylo podobné. Oba zápasy jsme ale vyhráli. Když jsme jeli do Opavy, tak by tam každý z nás bod bral a ještě tři minuty před koncem to na něj vypadalo. Kdyby to tam skončilo 0:0, pak bychom třeba Čáslav porazili a měli stejné čtyři body jako teď. Jen by se asi nemluvilo o ztrátě, ale všichni by to považovali za úspěch.
Takže strach z odcházející formě nemáte?
Opravdu bych z toho nedělal vědu. Podívejte se i na ostatní, ztrácejí ještě víc než my. Spíš jde o to se z takových zápasů, kdy se nedaří, poučit.
Vy jste nedávno jeden boj o postup zažil. Před dvěma lety se Slováckem jste neuspěli, definitivně jste o něj přišli až v posledním kole.
Ale to byla úplně jiná situace než letos.
V čem především?
Třeba právě v tom, že se o něj hrálo až do posledního kola. Bylo to dáno tím, že o postup tehdy hrálo mnohem víc týmů než letos. Kromě nakonec postupujících Bohemians a Příbrami tam byly Hradec, Opava či Fulnek a pořadí se každým kolem měnilo. Letos máme poměrně velký náskok.
Slovácko tehdy odehrálo výborný podzim, ale na jaře už se vám tolik nedařilo. Proč?
Těžko to hodnotit, ale určitě k pohodě nepřispělo to, že se v zimě vyměnil trenér. Byli jsme první, ale přesto došlo ke změně. V kabině to bylo znát, podle mě to byl začátek nešťastného konce. Navíc tehdy si ve Slovácku nikdo nepřipouštěl, že by se postup nepovedl, v podstatě postup brali jako jistotu. Nakonec jsme o postup přišli prohrou s Příbramí, která šla do ligy místo nás. Možná jsme si ale postup tehdy asi opravdu nezasloužili.
Dvě kola před koncem jste tehdy ale byli hodně blízko, jenomže pak už jste nezískali ani bod.
Krátce před koncem přišla další výměna trenéra. Takže srovnávat tehdejší Slovácko a letošní Hradec asi opravdu nejde.
Ale třeba poučení, že poslední krok bývá nejtěžší?
Bývá to tak, a kdybychom tehdy vyhráli poslední zápas, byli jsme tam. Letos to snad tak daleko nedojde.
