Přitom Vysočina hraje s kádrem, v němž během léta došlo k minimu změn. „Je to fajn. Trenéři, celý realizační tým a zejména hráči si to musí vychutnat, protože fotbal vám ne vždycky nabízí jen příjemné věci,“ pochvaluje si hlavní trenér FC Vysočina David Oulehla.
Paradoxem je, že na shodný počet výher čekala Jihlava celé jaro, kdy dokázala porazit jen Spartu B, Třinec a v posledním kole Vlašim. Naopak si připsala sedm porážek – tři z nich už pod koučem Oulehlou, jenž k týmu přišel na začátku května.
Fotbalisté Jihlavy i Vyškova si zastříleli, stoprocentní zůstává i Táborsko |
Už v přípravě však Vysočina ukázala, že je potřeba si na ni dávat pozor! Vítězství nad prvoligovými celky Sparta Praha a Liberec sice nelze přeceňovat, soupeři nastoupili v kombinované sestavě, přesto Jihlava z posledních deseti utkání nevyhrála jen dvě.
„Na druhou stranu, je potřeba být při zemi,“ říká otevřeně Oulehla. A žádné velké oslavy nechce připustit ani nejzkušenější jihlavský hráč Matúš Lacko.
„Ostatně, ani na to není čas. Hned v sobotu hrajeme další zápas v lize s Kroměříží, ve středu pak pohár. Jdeme dál, krok za krokem,“ říká šestatřicetiletý záložník.
Změna prospěšná pro tým
Lacka těší, že se z defenzivního záložníka posunul směrem kupředu. „Pomohlo mi, že přišel Peši,“ zmiňuje letní příchod Adama Peška. „Mám trošku volnost vepředu a jsem za to rád. Myslím, že jsem pro tým prospěšnější tam, kde jsem.“
Potvrzují to i statistiky: proti Sigmě B Lacko jeden parádní gól sám vstřelil, na další „narýsoval“ přesnou přihrávku. „Já to nechápu, proč jsou z toho všichni překvapení. Já to beru úplně normálně, dávám to tak každý den na tréninku,“ komentoval Lacko s úsměvem svou výstavní trefu lobem z malého vápna.
„Ne, dělám si srandu. Měl jsem dole hlavu. Když jsem viděl gólmana, věděl jsem, že ho asi neprostřelím. Takže tyhle chujoviny dělám na tréninku často a jsem rád, že to vyšlo v zápase,“ dodal.
Jediné, co zatím může Jihlavu trápit, je defenziva. Tři inkasované branky ve středečním zápase proti Olomouci B by mohly být dostatečným varováním.
„Dostat tři branky doma, to je fakt hodně. Na druhou stranu, když jich šest dáte, tak to až tolik nevadí,“ říká s úsměvem kouč Oulehla. „A fajn je to i pro lidi. Furt si myslím, že je lepší, když v zápase padne devět branek, než když to skončí 0:0.“
