Vzhledem k častému užití smluvní pokuty ve smlouvách není překvapením ani velké množství soudních rozhodnutí, které se nejrůznějšími aspekty smluvní pokuty zabývají. Do tohoto prostředí ustálené zákonné úpravy a nepřeberného množství judikatury přichází nový občanský zákoník (tedy zák. č. 89/2012 Sb.). Je proto třeba se zabývat tím, co nového s sebou nový občanský zákoník přináší a jak se může po 1. 1. 2014 změnit i přístup soudů při posuzování ujednání o smluvní pokutě.
Dvojí úprava v současných předpisech
V současné době platná a účinná právní úprava institutu smluvní pokuty je poplatná dvoukolejnosti soukromého práva. Úprava smluvní pokuty je tak obsažena současně v občanském i obchodním zákoníku. Vztah úpravy v občanském a obchodním zákoníku je založen na principu obecné a zvláštní právní úpravy. Pro občanskoprávní vztahy se tak v zásadě uplatní pouze úprava obsažená v občanském zákoníku.
Úprava smluvní pokuty v současném Občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) § 544 (1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení. |
Pro obchodněprávní vztahy k obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku přistupují i ustanovení obsažená v obchodním zákoníku, která modifikují některá obecná pravidla ze zákoníku občanského.
Úprava smluvní pokuty v současném Obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) § 300 Okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl. Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty. |
Podle občanského zákoníku tak například vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu v případě, že dlužník porušení povinnosti zavinil (úmyslně nebo z nedbalosti), a to není-li sjednáno jinak. Oproti tomu podle obchodního zákoníku platí, že není-li sjednáno jinak, dlužník je povinen platit smluvní pokutu i když porušení smluvní povinnosti nezavinil a dokonce i v případě, že by jinak byly dány okolnosti vylučující jeho odpovědnost za škodu. Dále například podle obchodního zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit, zatímco podle občanského zákoníku by musela být nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta prohlášena za neplatnou jako celek, a to pro rozpor s dobrými mravy. Tyto rozdíly se od 1. 1. 2014 stanou společně s příchodem nové právní úpravy institutu smluvní pokuty minulostí.
Smluvní pokuta bude tzv. utvrzením dluhu
Smluvní pokuta je upravena v § 2048 a násl. nového občanského zákoníku v oddílu nazvaném utvrzení dluhu. Smluvní pokuta se tak společně s institutem uznání dluhu systematicky vyčleňuje ze způsobů zajištění dluhu a tvoří novou právní kategorii. Důvodem je skutečnost, že funkcí smluvní pokuty (stejně jako funkcí uznání dluhu) není dluh zajistit (vytvořit náhradní zdroj uspokojení dluhu), jako je tomu u ručení, zástavy apod., nýbrž posílit postavení věřitele jiným způsobem.
Úprava smluvní pokuty v novém Občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) § 2048 Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. |
Odlišnosti proti současnému stavu nejsou velké
Úprava smluvní pokuty v novém občanském zákoníku z velké části přejímá úpravu smluvní pokuty dle platné právní úpravy v občanském a obchodním zákoníku a pouze ji v některých ohledech upřesňuje. Většina ustanovení o smluvní pokutě proto nepřekvapí svým zněním a jejich výklad tak může být podpořen judikaturou, která se postupně vytvořila k příslušným ustanovením stávajícího občanského a obchodního zákoníku.
Smluvní pokuta může být sjednána i ústní dohodou
Pravděpodobně nejvýznamnější změnou je skutečnost, že podle nového občanského zákoníku již nebude muset být smluvní pokuta sjednána písemně, jak je dnes vyžadováno zákonem. Podle stávající platné a účinné právní úpravy může být dodržení písemné formy problematické zejména v případě elektronického obchodu, a to z důvodu, že při elektronickém obchodu zpravidla chybí jeden ze znaků písemné formy – podpis jednající osoby. V současné době lze proto např. pochybovat o platnosti smluvní pokuty, která je součástí obchodních podmínek řady internetových obchodů. Od 1. 1. 2014 však již nebude vyžadována písemná forma ujednání o smluvní pokutě, a bude tak značně jednodušší sjednat smluvní pokutu elektronickými prostředky.
Nepeněžité plnění bude výslovně připuštěno
Za účinnosti stávající právní úpravy vznikaly občasné spory, zda lze jako smluvní pokutu sjednat nepeněžité plnění, či zda může být smluvní pokutou pouze určitá peněžitá částka, jak by vyplývalo z doslovného jazykového výkladu příslušných zákonných ustanovení. Nová právní úprava v tomto ohledu jakékoli pochybnosti jednoznačně odstraňuje. Úprava obsažená v ustanovení § 2048 nového občanského zákoníku totiž výslovně stanoví, že smluvní pokuta může být sjednána i jako nepeněžité plnění.
Smluvní pokuta nebude záviset na zavinění
Jak je výše uvedeno, na straně jedné je podle občanského zákoníku dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu v případě, že zaviní porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou, na straně druhé podle obchodního zákoníku platí, že zavinění, není-li sjednáno jinak, není vyžadováno. Sjednocená právní úprava smluvní pokuty v novém občanském zákoníku se přiklonila k variantě, podle níž právo na smluvní pokutu nezávisí na tom, zda se jedná o zaviněné, či nezaviněné porušení povinnosti. Smluvní strany se však mohou dohodnout i na tom, že právo na smluvní pokutu vzniká jen v případě zaviněného porušení povinnosti.
Podmíněná smluvní pokuta
V posledních několika letech se strhla poměrně ostrá právní diskuse týkající se situace, kdy je vznik práva na zaplacení smluvní pokuty vázán na jinou skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti. V případech řešených Nejvyšším soudem ČR šlo konkrétně o situace, kdy smluvní pokuta byla vázána až na skutečnost, že věřitel odstoupí od smlouvy poté, co již dlužník smlouvu porušil (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010). Pokud tedy dlužník poruší smlouvu a věřitel přesto neodstoupí od smlouvy, není dlužník povinen smluvní pokutu platit. Pokud však dlužník poruší smluvní povinnost a věřitel následně z tohoto důvodu odstoupí od smlouvy, vznikne dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu. Taková ujednání v podstatě představují určitý vstřícný krok věřitele, kterým věřitel říká, že smluvní pokutu požaduje pouze, když porušení smluvní povinnosti bude mít takovou intenzitu, aby věřitel mohl a chtěl z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit. Bohužel Nejvyšší soud ČR má na podobná ujednání zcela odlišný názor a považuje je za neplatná, protože podle něj je možné smluvní pokutu sjednat vždy pouze jako nepodmíněnou a nelze ji vázat na jinou skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti. Podle Nejvyššího soudu ČR tak jsou ujednání o smluvní pokutě neplatná i v případě, že jsou vázána na porušení smluvní povinnosti dlužníka a pouze je přidána ještě další podmínka vzniku práva na smluvní pokutu (de facto ve prospěch dlužníka). Nový občanský zákoník se otázkou takto konstruovaných ujednání ve svém znění výslovně nezabývá. Nicméně důvodová zpráva hovoří jasnou řečí, když stanoví, že ujednají-li si strany, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane jiná skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti, nepůjde sice o smluvní pokutu, nicméně půjde o platné ujednání. Takové ujednání se pak má podle okolností posoudit jako ujednání o odstupném, případně jako nepojmenovaná smluvní klauzule. Takový přístup je zcela v souladu se zásadou autonomie vůle stran a zásadou, že by měla být přednostně zachovávána platnost právních úkonů, je-li to možné (tzv. favor negotii). Do budoucna lze tedy vyjádřit naději, že by se judikatura obecných soudů mohla a měla změnit a respektovat autonomii vůle stran a zachovávat platnost ujednání o "smluvní pokutě", jejíž vznik není vázán přímo na porušení smluvní povinnosti.
Shrnutí změn
Lze tedy shrnout, že největší změnou, kterou s sebou přinese nový občanský zákoník ve vztahu ke smluvní pokutě, je sjednocení její stávající dvojkolejné právní úpravy a upuštění od požadavku na písemnou formu ujednání o smluvní pokutě. Sjednocení úpravy smluvní pokuty přitom znamená, že od 1.1.2014 bude právo na smluvní pokutu vznikat v zásadě i tehdy, když se nebude jednat o zaviněné porušení smluvní povinnosti. Ve všech soukromoprávních vztazích bude soud moci rovněž snížit výši nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Kromě toho bude výslovně připuštěna možnost sjednání smluvní pokuty ve formě nepeněžitého plnění. V neposlední řadě pak dle důvodové zprávy má být zachovávána i platnost ujednání, která váží vznik práva na zaplacení určité částky na jinou skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti druhé smluvní strany.
