V roce 1995 jste založila agenturu na hlídání dětí. Jak vás to napadlo?
Před revolucí jsem pracovala jako vedoucí kulturního klubu Futurum, kde jsme organizovali koncerty a další kulturní akce. Po Listopadu jsem v tom pokračovala, produkovala jsem koncertní turné zejména slovenským kapelám. Umělecké prostředí je časově náročné a kamarádky, které se v něm pohybovaly, měly problémy s hlídáním dětí. Rozhodla jsem se jim pomoci a založila Domestiku. Brzy jsem zjistila, že je poptávka také po hospodyních. A teď je zprostředkování výpomoci v domácnosti hlavní náplní firmy.
Možná to tak vnímají některé starší ženy, ale u mladých to obvykle neplatí. Většina klientek má náročnou práci a dovede ocenit, že se vracejí do uklizeného bytu. A jak snášejí pomoc hospodyní muži?
Ti mají s výdaji na pomocnici v domácnosti občas problém. Někdy ženy slyší: Když chceš hospodyni, tak si ji zaplať sama. Mužinechtějí pochopit, proč se musí platit za úklid někomu cizímu. Myslí si, že by to vedle práce měla stihnout manželka. Obvykle reptají jen do té doby, než si sami zkusí uklidit. To pak souhlasí nejen s pomocnicí, ale také s nákupem nejdražších uklízecích prostředků. Máte někoho, kdo vám pomáhá s domácností?
Mám výborné rodinné zázemí – tolerantního manžela, který si mě bral už jako podnikatelku, takže věděl, do čeho jde, a taky rodiče, kteří s námi žijí v jednom domě a pomáhají mi. A s úklidem mi vypomáhá hospodyně. Jste na ni stejně přísná jako na hospodyně, které pracují pro vaši firmu?
Nepotřebuje to, protože je sama od sebe perfektní. Mám ale pochybnosti, zda bych jí případně dokázala něco vytknout. V práci musím umět říci i hodně nepříjemné věci, ale doma by se mi do toho asi nechtělo.
Vracela jste se do práce brzy po porodu, jak jste si organizovala čas?
S dětmi jsem byla naplno do půl roku a pak jsem se začala zvolna zapojovat do práce. Až do jejich čtyř let jsem pracovala na částečný úvazek. Z domova s telefonem a internetem, nebo jsem brzy ráno či večer zajela na chvíli do firmy, v době, kdy se o dvojčata postaral manžel. Měli jsme štěstí, že děti nebyly vážněji nemocné, mohly chodit do školky a líbilo se jim tam.
 |
SPOLEČENSKÉ POSTAVENÍ: víte, kdo podává ruku jako první? |
Neměla jste nikdy pocit, že je šidíte?
Ne, výchovu ani péči o děti jsem nepodcenila, určitě bych pro děti nemohla udělat víc, kdybych byla jen s nimi. Protože to bych zase nebyla já stoprocentně spokojená, což by se určitě odráželo i ve vztahu k nim. A pokud se to tak dá říci, když byly děti malé, spíš než je jsem šidila firmu. Její vedení jsem nechala více na své společnici, nové projekty jsme začali dělat, až když dvojčata povyrostla.
Pomáhají vám děti? Uklízejí si po sobě?
Nevím, jak je to možné, ale i když už jsem nastudovala o uklízení řadu příruček a snažila jsem se dětem vštípit jeho zásady, jsou vůči nim, zdá se, zcela imunní. Nutím je, aby alespoň ve svém pokoji udělaly hospodyni prostor, aby mohla uklidit. Daří se mi to jen se střídavými úspěchy. (smích)
Úspěšně podnikáte. Myslíte, že ženy mají dostatečný podíl na řízení společnosti a firem?
Měly by ho mít určitě větší. Mám ale pocit, že se tam zas tak nehrnou, limituje je zodpovědnost vůči rodině. Na druhou stranu vidím i na naší firmě, že i společnosti, kde velí ženy ženám, mohou dobře prosperovat.
Co by ženy do vlády přinesly?
Muži mají tendenci rozhazovat. Ženy by určitě neschválily schodkový rozpočet, copak nějaká plánuje do minusu? Naopak musí umět vyjít s tím, co má. Prosadily by užitečné věci a nezatížily by asi službu hlídání dětí daní z přidané hodnoty ve výši 19 procent. (smích)
Kariéra versus rodina
Ve firmě, kterou spoluvlastní, zaměstnává Eva Kopečná 160 pomocnic v domácnosti. Získala peníze z evropských fondů na rekvalifikační kurzy pro hospodyně. Jsou určené pro ženy vedené na úřadu práce. Vedle úspěšného podnikání nešidí ani rodinu. Stihne úkoly s dětmi i přípravu teplých večeří.
