Pražští taxikáři jsou ve světě skoro tak slavní jako Pražský hrad, orloj nebo pivo. Není divu: i díky nim si turisté odvážejí z české metropole silné zážitky. O své zkušenosti s cestováním taxíkem po Praze se s reportéry pořadu Černé ovce České televize podělila figurantka Josefína Šumová.
Nejprve v roli anglicky mluvící turistky chtěla jet z hlavního nádraží do tři kilometry vzdáleného Parkhotelu. „Pán ke mně přistoupil, zeptal se mě kam jedu, tak jsem mu to řekla. A on na to, že to bude za 800 korun. Tak jsem řekla, že je to moc drahé. S ostatními taxikáři se pak domlouval, kdo mě vezme za míň. Jeden by mě prý vzal - za 500,“ popisuje figurantka dohadování hodné arabského tržiště.
Magistrát stanovil maximální cenu na 28 korun za kilometr (plus nástupní sazbu 40 Kč). Ale i ten nejlevnější taxikář chtěl víc než 150 korun za kilometr. Správně měl za celou absolvovanou trasu žádat jen 120 korun.
„Musím říct, že taxikáři jsou spolu se směnárníky ostudou Prahy,“ komentuje Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří ČR. Pražský magistrát přitom tvrdí, že dělá, co může, aby situaci zlepšil. „Naši kontroloři jsou v ulicích, dá se říct, každý den. Za rok uděláme kolem 1300 až 1500 kontrol. Pokud se jedná o porušení zákona o cenách, tak v loňském roce jsme docílili zhruba 29 procent delikvence při těchto kontrolách,“ říká vedoucí magistrátního oddělení taxislužby Jiří Bureš.
Smól centrum, fix prajs
Z Malostranského náměstí na Loretánské je to něco málo přes kilometr, ale ten se figurantce pěkně prodražil. „Loretánské náměstí, ok, this is small centrum, fix price 300,“ vytasil se taxikář se svou oxfordskou angličtinou. Patrně tím měl na mysli, že Praha má malé centrum, a proto v něm taxikáři účtují fixní cenu 300 korun. A jak řekl, tak se i stalo: „Jeli jsme zkratkou a platila jsem 300 korun za kilometr a 300 metrů,“ vypráví Josefína Šumová. Když chtěla účtenku, dostala ji. Ovšem místo 300 korun na ní bylo uvedeno pouhých 86 korun.
„To je běžná praxe, se kterou se setkáváme při našich kontrolách, a mohu jenom říct, že došlo k předražení, protože podle platné judikatury nemusí dojít k platbě, ale stačí, když řidič účtoval, tedy když si o tu částku řekl,“ vysvětluje Jiří Bureš z magistrátu.
Taxikář není povinen vydat účtenku sám od sebe, ovšem na požádání ano. Na Staroměstském náměstí, kam se nechala figurantka odvézt taxíkem z Pohořelce, o ni žádala marně. „Nemám papír,“ odbyl ji řidič a ukazoval na tiskárnu taxametru. Pětikilometrová jízda měla stát 180 korun. Taxikář si řekl o 215 korun, a když mu falešná turistka zaplatila 220, nechal si pětikorunu od cesty. Ale i tak byl ve srovnání s kolegy docela levný.
Zázraky v taxíku
Že taxikáři umějí s cenami kouzlit, nikoho nepřekvapí. Ale jeden z triků dalšího řidiče zarazil i magistrátního šéfkontrolora. Vytiskl totiž účtenku, na které byla správná dálka trasy, tedy necelé čtyři kilometry, správný tarif 28 korun na kilometr, ale přitom se celková částka blížila pětistovce. Takže to dělalo 110 korun za kilometr.
Může se hoditHledáte dobře placenou práci? Vybírejte z aktuálních volných míst na jobDNES.cz. Nenechte si žádnou žhavou nabídku utéct, nastavte si hlídacího psa. |
Jak to taxikář udělal? „Na to vám neumím odpovědět. Ale pokud bychom tento případ dostali ke správnímu řízení, tak si myslím, že by ten taxikář byl potrestaný za předražení bez ohledu na to, jakým způsobem toho docílil,“ konstatuje Jiří Bureš.
Aby zlepšil pověst taxikářů, zřídil magistrát už před lety síť stanovišť „Taxi Fair place“, na nichž garantuje poctivost taxikářů. Figurantka se ze stanoviště na Václavském náměstí svezla čtyři kilometry k hotelu Corinthia. Správně by měla platit nejvýš 160 korun. Jak dopadla? „Jela jsem za 159 korun, dostala jsem bez problémů účtenku, a dokonce do koruny, opravdu do koruny mi pán vrátil,“ referuje Josefína Šumová. Dva zázraky za jeden den, to je dost silný zážitek.
Sedm reportáží za deset let a stále stejný výsledek
Magistrát kontroluje a rozdává pokuty, ale taxikáři podvádějí dál. Jiří Bureš tvrdí, že víc už dělat nemůže: „Nám chybí jakýkoliv nástroj, který by nám umožnil okamžitě tomu řidiči znemožnit v dalším neoprávněném podnikání, tak jak to bylo možné dříve. V předešlém znění zákona měl kontrolní orgán možnost zadržet přímo na místě kontroly průkaz řidiče. Bohužel novela zákona, která nabyla účinnosti v roce 2013, tuto možnost kontrolním orgánům vzala.“ Když se autoři reportáže ptali ministerstva dopravy na důvod změny, odpovědi se nedočkali.
Pokud magistrát tvrdí, že dřív měl větší možnosti represe, znamenalo by to, že dnes taxikáři mohou beztrestně šidit víc než dřív. Situace by tedy měla být horší než v minulosti. Redaktoři Černých ovcí natočili v posledních deseti letech o českých taxikářích už sedm reportáží a po zhlédnutí všech je patrné, že je situace prakticky stále stejně smutná.
V reportáži z roku 2007 magistrátní mluvčí Jiří Wolf tvrdil, že delikventi tvoří 20 procent pražských taxikářů. Jenže poměr poctivých řidičů k nepoctivým byl v tehdejší reportáži stejný jako v té nejnovější: jeden proti všem. Jen jediný taxikář totiž žádal správnou cenu a vydal správnou účtenku.
Stejná místa, stejné šizení
Autorku nejnovější reportáže České televize Dášu Horkou překvapuje, že všichni o předražování a podvodech vědí, ale jako by chyběla vůle to změnit: „Když chci natočit reportáž o tom, jak taxikáři okrádají turisty v Praze, stačí, když s figurantem obejdeme pár míst, a vím, že nás tam zase ošidí. Jsou to pořád stejná, notoricky známá místa a nikdo s tím nic nedělá.“
Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří s ní souhlasí. Vinu dává pražskému magistrátu. „To je problém, kterému se magistrátní úředníci vyhýbají jako čert kříži. Možná je to z nějakého fyzického strachu, že by narazili na takzvanou taxikářskou mafii, nebo z nějakého jiného důvodu, neumím si to úplně vysvětlit. Ale na každý pád platí, že magistrát tak ožehavou věc, jako je taxislužba, nechává stranou,“ dodává Papež.
Štáb iDNES.cz zachytil roztržku rozhádaných taxikářů v létě na Strahově:
1. září 2015 |
