Mobbing nebo šikana jsou dnes na pracovišti často skloňovaná slova. Někteří znají jejich význam pouze ze slovníku, ale ti, kteří se s ním setkali v praxi, by si tuto zkušenost raději nechali ujít.
Šikaně nebo mobbingu, což je rafinovanější, intelektuálnější a skrytější forma obtěžování, je třeba čelit od samého počátku. Pokud se terčem znevažování nebo zesměšňování stane pouze jeden člen pracovního kolektivu, musí se bránit a dát agresorům najevo, že je silnou osobností.
V takovém případě totiž jde o jakousi testovací fázi, kdy si útočník nebo útočníci vybírají své potenciální oběti. "Vhodná oběť šikany se většinou spíše stáhne nebo dá jinak najevo své pochybnosti o sobě a pak je jasné, že je dobrým terčem," vysvětluje brněnská A právě to by se nemělo stát. Vhodným řešením je, když dá potencionální oběť najevo, že si umí udělat legraci sama ze sebe a útočníkovi dá v podstatě za pravdu. "Takovou reakci totiž agresor určitě neočekává," říká Mynářová.
Braňte se šikaně hned zpočátku
Dobrý tým odhalí první známky mobbingu velmi rychle a dokáže si celkem efektivně s lidmi, kteří mají sklon takové chování do firmy přinášet, poradit. V případě, že se nepodaří šikanu odhalit v jejích počátcích, je třeba reagovat hned, jak postižený začne mít s chováním svých kolegů jakékoli problémy.
První krok: rozmluva se šéfem
Pokud se šikana projevuje pouze mezi jednotlivými členy pracovního kolektivu a vedoucí o ní nemá sebemenší tušení, může být dobrým řešením promluvit si s ním o tomto problému. "V případě, že svému šéfovi důvěřujete, určitě se na něj obraťte. Ovšem skutečně dobrý vedoucí si mobbingu všimne daleko dříve, než by si oběť musela jít někam stěžovat," tvrdí Pavel Beňo, předseda občanského sdružení Práce a vztahy, které se šikanou dlouhodobě zabývá. Při rozhovoru s nadřízeným je třeba nashromáždit co nejvíce konkrétních důkazů. Bez nich je totiž takový dialog málo perspektivní.
Označit problém nebývá snadné
Pomoci může také rozhovor se všemi členy kolektivu, kde se šikana projevila. Tady by se měl hlavní role ujmout vedoucí, který problém nastolí, ať už ve skupině nebo při rozmluvě s jedinci. V praxi se však velmi často vedoucí takovým debatám brání s tím, že si to musí spolupracovníci mezi sebou vyřídit sami.
O čem mluvit
Oběť šikany by měla hovořit hlavně o tom, jak chování svých kolegů subjektivně vnímá a jak na ni působí. "Nenechte se odradit, ani když bude mít šéf tendenci vše podhodnocovat," radí psycholožka Mynářová.
Oslovte i útočníky
Pokud nepřesvědčíte svého šéfa, nenechte se od dialogu s kolegy odradit. I když podle Pavla Beňa formální a záměrně inscenované rozmluvy o problému sice obvykle při řešení vztahových problémů na pracovišti selhávají, pokud jsou dodržena všechna pravidla dialogu, stojí za to vyzkoušet i tuto možnost.
Personalisté většinou nepomohou
Některé oběti šikany se snaží situaci řešit také přes personální oddělení. Podle zkušeností Pavla Beňa však velmi často neuspějí. "Mnoho personalistů bohužel možnost, že by oni mohli obětem šikany pomoci, ani nenapadne a podle toho se v případě stížnosti chovají," říká. Vítaným pomocníkem však může být psycholog. "Ten může pomoci vyhodnotit konkrétní situaci a oběť se pak kvalifikovaněji rozhodne, jaké kroky má podniknout," říká psycholožka Mynářová.
Když nepomůže ani odchod
Možná vás napadne další, radikální řešení, tedy odchod ze zaměstnání. Takto je situaci vhodné řešit v případě, že člověk dospěje k závěru, že už se nevyplatí bojovat, že vyčerpal všechny možnosti obrany a problémy s šikanou spojenými trpí nejen on sám, ale i jeho rodina. Jsou však situace, kdy pracovník své místo opustit nemůže. Ať už z důvodu, že nové zaměstnání shání velmi těžko, nebo vzhledem k finanční situaci. "Pak nezbývá než se v tichosti připravovat na odvetu. Nikoli však proti obhroublým kolegům, ale proti samotnému vedení firmy, které takové chování svých zaměstnanců připouští, nebo dokonce podporuje," radí Pavel Beňo. Pak by si šikanovaný člověk měl vést jakýsi "deník křivd", do kterého zaznamená všechna příkoří, jež mu kolegové připravili.A v případě, že v průběhu času bude naplněna skutková podstata, je možné podle Pavla Beňa zvažovat podání žaloby na tzv. nerovné zacházení či dokonce diskriminaci. Jak se bránit šikaně Harašení na pracovišti
Šikana a pohlaví
Setkal jste se s šikanou?
- Ano 25,4 %
- Ne 65,7 %
- Odmítl odpovědět 8,9 %
Setkala jste se s šikanou?
- Ano 30,8 %
- Ne 65,6 %
- Odmítla odpovědět 3,6 %
 |
