Kdy a proč vás napadlo prodávat šperky a proč zrovna z Ameriky?
Moje nejlepší kamarádka si vzala Američana, za kterým se do USA taky přestěhovala. Zásobovala mě pak tipy, co je v Americe trendy a co u nás nemáme. Z toho vzešel nápad, že bychom některé věci mohli prodávat i v České republice. První dva roky jsme měli širší nabídku, soustředili jsme se nejen na šperky, ale také na kabelky a hodinky.
Váš e-shop se úspěšně rozjel, pak ale dva hlavní dodavatelé zkrachovali. Neměla jste chuť to vzdát?
Tímto způsobem se já nevzdávám. Ani to nebylo namístě, v té době už jsem totiž měla stálé zákazníky. Bez nich by to možná dopadlo jinak. Ale oni mě tenkrát podrželi. To, že se vraceli a dále objednávali, pro mě bylo hnacím motorem. A pak určitě hrál roli fakt, že mě šperk už chytl a chtěla jsem se mu věnovat. Takže jsem se rozhodla jít jinou cestou a tvořit vlastní šperky.
Jaké byly začátky vlastní výroby? Šla byste do toho znovu i dnes, kdybyste věděla, co to obnáší?
Stejně jako většina podnikatelů jsem si nedokázala představit, do čeho jdu. Postavit vlastní výrobu bylo to nejtěžší, co jsem v podnikání zažila. Když pracujete s větším objemem zakázek, je to náročná disciplína. Musíte najít skvělé lidi, kteří vám s tím organizačně pomůžou. Sice to trvalo dlouho, ale nakonec se veškeré úsilí opravdu vyplatilo. Dnes už máme výrobu, která je dobře nastavená a šlape jako hodinky.
Máte nějaké vzdělání v rámci šperkařského oboru?
Nemám, tím nejlepším učitelem je pro mě praxe. A přestože jsem v průběhu let postupně získávala zkušenosti z oboru zlatnictví, stále se považuji spíše za designéra. Ráda sleduji, jak se vyvíjí preference zákazníků a šperk vnímám jako součást moderního designu. Má role je tedy spíše kurátorská, protože nápadů máme spoustu a je potřeba z nich vybrat jen ty nejlepší. Takové, které fungují dobře nejen v představě nebo na papíře, ale hlavně budou reflektovat i vlastnosti materiálu a principy řemesla.
Kdo vytváří návrhy šperků?
Iniciátorem konkrétního návrhu bývá naše designérka nebo i já sama. Velkou každodenní inspirací jsou pro nás zákazníci. Finální podoba kolekcí nebo jednotlivých šperků je vždy týmovou prací, na které se podílejí i kolegové z marketingu a obchodu, protože ti jsou v nejužším kontaktu se zákazníky a znají jejich přání nejlépe.
Docela mě překvapil název Klenota. Tak trochu evokuje staré časy, kdy se podobně jmenovala síť prodejen, které nabízely identické zboží. Proč u vás zvítězil právě tento název?
Ač se to možná zdá prvoplánové, ten název byl promyšlený. Chtěli jsme, aby už na první dojem evokoval šperky a fungoval i na zahraniční trzích. V době, kterou zmiňujete, se vyráběly většinou jednoduché běžné šperky, které nevyčnívaly, a nebylo cílem tvořit nějaké originální modely. Nebyly zde žádné designérské domy, které by měly svůj jasný rukopis a pracovaly s designem tak, jak je zvykem dnes.
Podnikala jste i v jiných oborech, máte tedy velké zkušenosti. Co je největší výhodou či naopak nevýhodou být na vlastní noze? Co je důležité pro úspěch?
To je otázka spíš na knihu než na krátký rozhovor. Z dnešní perspektivy už na to pohlížím jinak než před lety. Tím, co dnešní úspěch definovalo, byly právě předchozí podnikatelské zkušenosti. Zásadní pro mě byla třeba zkušenost z personalistiky nebo kreativy. Nějakou dobu jsem se věnovala fotografii, což mohu zúročit při budování vizuálního stylu značky. Všechny zkušenosti, i když samy o sobě nebyly tak zásadní, mi pomáhají v tom, co dělám dnes.
Zároveň si ale uvědomuji, že podmínkou úspěchu je umět riskovat. Ne každý snese takovou míru rizika, která je potřeba, když budujete firmu. V jeden moment jste ve firmě sám s jednou asistentkou, a najednou máte třeba 50 až 60 lidí. To jsou milníky, které vyžadují velmi silné nervy. A určitě také pokoru a ochotu předat otěže.
Sehnat šikovné řemeslníky je takřka nadlidský výkon, ať už jde o zámečníky, ševce nebo truhláře. Předpokládám, že u zlatníků je situace podobná. Kde sháníte zaměstnance a jaké jsou vaše požadavky při přijímání?
Sháníme je všude, na školách i v příslušných skupinách. A musím říct, že se nám to daří. Jsme už známí, a pokud se lidem líbí náš koncept a chtějí být součástí našeho příběhu, mnohdy nás osloví sami. Zlatníci u nás najdou dobré zázemí pro svou práci a mohou tvořit krásný šperk ze zlata, což je pro většinu z nich atraktivnější materiál než třeba stříbro. A samozřejmě velkým plusem je u nás tým. My šperkem opravdu žijeme, což může mnohé inspirovat. Dnes máme 50 stálých zaměstnanců a další externí spolupracovníky ve výrobě nebo marketingu. Celkem s námi pracuje kolem 70 lidí.
Vedete své zákazníky ke koupi přes internet. Řadu věcí už si Češi zvykli kupovat online, ale zrovna šperky, konkrétně prstýnky si asi většina lidí chce nejprve osahat a vyzkoušet?
Já jsem vždy byla typ člověka, který žije online, i když patřím ještě do generace, která vyrůstala bez počítače a mobilu. Mě tento svět fascinuje úplně od začátku. Když jsem začínala s prodejem šperků přes internet, řekněme před 10 lety, byly obavy obrovské. E-commerce byl v plenkách a v podstatě každý druhý zákazník chtěl důkaz, že vůbec existujeme, že jim něco dorazí a zda je to pravé.
Dnes je to jiné, lidé mají větší zkušenosti a přes internet se prodává úplně všechno. A zrovna pořízení šperku online je opravdu snadné. Je to podobné jako koupě oblečení nebo elektroniky. Pro nás je to skvělé, protože můžeme prodávat po celé Evropě a máme šanci oslovit i zákazníky, kteří by k nám jinak měli daleko. Takže já určitě fandím online prodeji. Ostatně sama tak nakupuji téměř vše.
Jarmila Slívová (46 let)
|
Máte obchod přímo v srdci staré Prahy. Vyplatí se vám, když se soustředíte převážně na online prodej? Nájem prostor musí být nákladný.
Praha 1 vždy byla doménou šperkařů a možná je nám nějak nakloněná, protože jsme zde vždy našli dobré prostory. Děláme všechno pro to, abychom tu zůstali. Inspiruje nás to v tvorbě a máme také blízko k dodavatelům. Dnes máme více prostorů a všechny jsou v centru. A protože jsme ochotni je upravit, přizpůsobit, pronajímat si je dlouhodobě, vycházejí nám majitelé rádi vstříc.
Máte profesní deformaci, že okukujete šperky na lidech?
Ano, to jste vystihla. Všímám si toho například i v reklamách na kosmetiku nebo třeba v klasickém filmu, kde se vždy soustředím nejdřív právě na šperk. Hodně sleduji také Instagram, to je taková moje vášeň, a určitě koukám i po lidech. Věnuji se šperku především po profesionální stránce. Je to vlastně paradox, protože já zas tolik šperků nenosím. U mě zkrátka platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Nicméně věřím, že si jednou najdu čas i na můj osobní šperk.
Jaké máte plány do budoucna?
Čeká nás rozšíření dílny a řešíme nové prostory pro prodejnu. Pracujeme na kolekcích pro příští rok. Prodáváme na Slovensko, do Německa, Francie, Polska a částečně i anglofonních zemí, tedy Británie a Ameriky. To jsou takové vlaštovky a příští rok chceme rozšířit naše působení do dalších evropských zemí. Je to běh na dlouhou trať, snažíme se hlavně zemi a místní zákazníky pochopit, abychom mohli přizpůsobit komunikaci. Takže než se vůbec něco stane, trvá to v podstatě roky. A kromě těchto aktivit se stále do hloubky zabýváme tématem kamenů a novinek ze světa šperků.
