Na pohovory chodím zásadně stylem ,,co mi můžete nabídnout?". V oboru, kde pracuji, je kvalitních uchazečů velký nedostatek, takže pokud nejsou podmínky opravdu velmi zajímavé, tak ke změně současného zaměstnavatele mě jen tak někdo nedonutí. Když si uvědomíte svojí cenu, tak se na pohovorech ničeho bát nemusíte. Nezaplatí vás jedna firma, druhá třeba ano. Pokud tedy něco umíte.

Souhlasím s vámi, pokud je poptávka větší nabídky, tak proč ne. To si člověk opravdu může vybírat a diktovat.  Většinou je to obráceně a pak platí jiná pravidla. Jste šťastný člověk a upřímně vám závidím

Nezanedbatelným faktem je také to, že pravděpodobnost úspěchu ve výběrovém řízení je takřka nulová.

Personalista, takze HR "specialita", je jen loutka a v drtive vetsine pripadu je uplne mimo, staci se naucit par frazi a vet, ktere chce slyset a soustredit se jen na pohovor s potencionalnim nadrizenym. Jak se pred HR chovat popisuje milion clanku na webu, staci jen hledat...

Já ty pohovory prostě nechápu. IKEA - místo na skládání nábytku na prodejnu. 5hodin to trvalo, hra na pustý ostrov, namalujte dům, kde se vidíte za 10 let, proč si myslíte že vás tato práce bude naplňovat (už vidím lidi co milují montování nábytku a jak u toho cítí pocit z dobře odvedené práce). Podle mě je důležitější zjistit jeslti uchazeč ví, za který konec se drží šroubovák a jestli umí utáhnout šroubek. Ne, vize do života a souznění s firmou je důležitější.

:-D

Když jsem si před asi 10 lety vybíral nové zaměstnání, tak na mě také zkoušeli šablonové dotazy. Vždy jsem velice rychle dal najevo, že vím zcela přesně, co bych podle těch šablon měl odpovědět, takže si u mě mohou klidně ty ideální odpovědi dopsat sami a jestli nemají jiné (vlastní) dotazy, tak že se budu ptát já. Pohovor pak obvykle pokračoval mými dotazy na ně, z kterých pak sami poznali, že nejsem mimo mísu, když vím, na co a jak se ptát.

Obecně jsou šablony k ničemu. Na ty bystřejší šablony neplatí, a když hledám skladníka, tak je mi opravdu jedno, jakým zvířetem by chtěl být a jestli dokáže pojmenovat svoje slabé stránky.

Před 10 lety nebyl problém změnit profesní zaměření, dnes neseženete flek ani v oboru s letitou praxí

Já bych ani neřekl, že je to strach. Spíše nechuť až odpor, ale co člověku zbývá, když nemá kamarády na těch správných místech a pracovat chce.

Pohovory jsou jen šaškárna. Stejně jsou všichni jen křoví do počtu, protože už má místo přiklepnuté kamarád, nebo kamarád kamaráda.

Přesně tak. Dělá se to jen kvůli úřednímu šimlu. Aktivní pohovor může být i jedna věta a jsem přijat. Tedy pokud donesu patřičně tučnou obálku. Ovšem pokud to už má podplacené nějaký známý, nepomůže nic.

Zrovna jsem se z 1 pohovoru vrátila. Otázky JAKÉ JSOU VAŠE KLADNÉ A ZÁPORNÉ VLASTNOSTI mi taky připadají zbytečné vzhledem k tomu, že jim nebudu přece vykládat, že jsem skoro workoholik a že nerada pracuji s lidmi, co se tváří, že mají spoustu práce, ale přitom se flákaj.

Z pohovorů se často stává jen hra otázek a odpovědí. Pak je člověk přinucen často odpovídat ne srdcem, ale hlavou

Uchazečům by určitě pomohla zpětná vazba z těchto pohovorů. Bohužel většinou je zbytečné o ni žádat, nic vám neřeknou. Jednou bych si tu rád přečetl diskuzi o zážitcích uchazečů z výběrových řízeních, myslím že bychom se tu zasmáli

Ano, tento nesolidní přístup je zcela běžný. Jsou ale světlé výjimky, ale musíte o to žádat, sami nic.

Děsím se otázky co umíte ?

Jelikož jsem dělal vola 9 let za 7 000 na směny mám odpovědět ....   šetřit ?

..anebo kdybyste chtěl být zvířetem, jakým byste byl nejraději ?