Tento zázrak v určité podobě existuje. Jmenuje se "přenositelné schopnosti". Přišel k nám z anglicky mluvících zemí - proto jej někteří personalisté bez pracného překládání berou do úst v originálním znění - coby "transferrable skills". Ale nejde vůbec o složitou věc; jde o nejcennější část vaší kvalifikace.
Jde o to, co si s sebou ve vlastní hlavě vezmete kamkoliv; do jakéhokoliv zaměstnání, která vám životní osud uchystá. Každý z vás si je nejspíše dobře vědom, že do této kategorie patří řidičský průkaz a základy práce s počítačem. K přenositelným schopnostem patří samozřejmě i angličtinová gramotnost. Na planetě Zemi se mezi vzdělanými a prosperujícími lidmi pomalu už nemluví jinak. Ale to už je také čím dál více známo a přijímáno.
Hlavní oblastí přenositelných schopností je ovšem komunikace. Soubor dovedností, kterým se naše encyklopedické školství "elegantně" vyhnulo, ale bez kterého se prostě v jakémkoliv zaměstnání nehnete.
Příklad: Umíte rozlišovat komunikační situace, kdy ten druhý něco musí (je povinen) a kdy nemusí (není povinen?) V prvním případě stojí za vámi nějaký zákon, předpis, zvyklost či jiná síla. Třeba když v komunikaci dáváte běžný příkaz svému podřízenému. Je to situace, kdy v případě odporu toho druhého máte v ruce nějaký bič. Ve druhém případě ta síla chybí. Třeba když se ucházíte o zaměstnání. Nepřijmou-li vás, nemůžete je trestat.
Komunikační techniky úspěšného řešení situace se v obou případech liší jako nebe a dudy. V tom prvním jde hlavně o vaši důslednost při sebeprosazování - slušnou a skálopevnou zároveň. V tom druhém o soubor motivačních schopností, přesvědčovacích dovedností; netlačících, ale strhujících. Kdo z vás může říci s rukou na srdci, že obojí brilantně ovládá?
