Nyní prohlašuje: "Opouštím svět velkých firem. Myslím, že čas zahraničních manažerů v Česku končí. A já už toho mám taky dost."
Naštvali vás někdy čeští zaměstnanci nebo partneři?
Občas. Souviselo to s disciplínou. Ne že by nechodili včas nebo něco takového. Ale mají zvyk občas uprostřed schůzky udělat přestávku a v rámci té se rozdělit na několik menších skupinek, v rámci kterých si udělají vlastní schůzku. Říkají tomu pětiminutová přestávka. Ale jinak jsem z nich měl dobrý dojem.
Kde jste začal svou kariéru?
Moje první zaměstnání bylo v účetním oddělení firmy, která prodávala alkohol. Měl jsem na starosti mezinárodní platby. Tehdy, na konci 60. let, trvalo asi jeden až dva týdny, než se platba uskutečnila. Vše se posílalo poštou nebo telexem.
Chcete dosahovat vysokých výnosů a akceptujete vyšší riziko, nebo raději investujete do zajištěných produktů? Který typ investora jste?
Pracujete- li ve firmě s méně než padesáti zaměstnanci, máte štěstí. Podle průzkumu agentury SC&C tady není šikana tak běžná jako ve větších firmách.
Jednou z možností, jak se od úřadu dozvědět, zda máte třeba nárok na přídavek na dítě, je vystát frontu. Druhou pak zvednout telefonní sluchátko.
Tam vás napadla myšlenka založit si firmu na mezinárodní platby?
Připadalo mi, že je to šílené a že musí existovat způsob, jak to dělat rychleji. Probíral jsem ten nápad se spoustou kamarádů, setkali jsme se s mnoha lidmi. A tehdy se zrodila firma SWIFT. (Podle tohoto systému mezinárodních plateb fungují banky dosud - pozn. red.)
Jak těžký krok byl od myšlenky k hotové firmě?
Museli jsme přesvědčit banky, aby nás financovaly. Takže jsem ve svých šestadvaceti letech obcházel úředníky. Ale měl jsem hodně kontaktů, známých, byl jsem hodně společenský člověk, tak to šlo.
S tím jste se už narodil, nebo jste se to musel učit?
No, komunikační nadání mám v podstatě od narození. Už ve svých třech letech jsem ostatním dětem vykládal historky a bavil jsem je.
Byla firma Swift vrcholem vaší kariéry?
Tím byl moment, kdy mě belgická vláda požádala, abych transformoval jednoho z nejstrašnějších operátorů pevných linek - Belgacom. V té době jsem byl ve Swiftu na vrcholu kariéry. Dnes si říkám, že to byla chyba, že jsem do čela Belgacomu odešel.
Proč?
Protože to byla ve skutečnosti politika, a to pro mě bylo nové. Neuvědomoval jsem si, jaký je to rozdíl, pracovat v soukromé a ve státní firmě. Lidé ve státních firmách mají úplně jiné priority - jde jim o veřejnou službu, o znovuzvolení, o veřejné mínění. Ziskovost nebo návratnost kapitálu nechávají stranou. Ale byla to dobrá škola pro české prostředí. Naučil jsem se dost, abych přežil deset let české politiky v Českém Telecomu a několik vlád a ministrů.
V čem vidíte typickou českou povahu?
Dokázal jsem se opravdu vytočit, když někdo prohlásil: "Za to nejsem zodpovědný já."
Říká se to tady hodně?
Až moc. "To není moje vina, za to nenesu zodpovědnost."
Naučil jste se od Čechů něco pozitivního?
Jsou nesmírně pracovití. Obzvlášť když jim předložíte konkrétní projekt.
Šéf České spořitelny, Američan Jack Stack, si stěžoval, že se zdejší lidé bojí přijímat rozhodnutí...
S tím určitě souhlasím. Je to jakýsi reflex z minulosti, kdy individuální rozhodování nebylo součástí zdejší kultury. Ale to je jen otázka generační výměny.
Co byste řekl, že je silná a slabá stránka českých manažerů?
Jsou méně kreativní ve smyslu strategického myšlení, ve vymýšlení nápadů. Ale mají vysokou úroveň v realizaci. Hlavně v oblasti technických kvalit. Češi by si měli víc zvykat přijímat riziko. A neodměňovat jen samotný výsledek, ale i ochotu rozhodovat a převzít rizika v rámci firmy. To by udělalo víc prostoru pro iniciativu.
Nyní jste organizoval netradiční výstavu Cow parade v Praze a také vedete reprezentační kancelář americké banky Morgan Stanley v Praze. Znamená to, že jste opustil svět velkého byznysu?
Ano. Myslím, že čas zahraničních manažerů v Česku už končí. A já už toho mám taky dost.
