Lidé často měnící práci se obávají, že je okolí označí za fluktuanty. Mají k tomu důvod?
Tyto obavy myslím nejsou vždy na místě. Doba, kdy zaměstnanci zůstávali ve svém prvním zaměstnání někdy i celý pracovní život, je pryč. V současnosti pracovníci střídají zaměstnání častěji ku prospěchu nejen jim, ale i zaměstnavateli.
Do určitého stereotypu se člověk dostane všude. Má proto cenu stále "utíkat"?
Pokud má někdo pocit stereotypu, únavy nebo jiné problémy, měl by se nejprve zamyslet nad tím, z čeho tyto pocity pramení. Měl by se zeptat sám sebe: Jsem spokojen se svou pozicí ve firmě? Mám v budoucnu možnost přesunout se na jinou pozici? Nejsem spokojený s kolegy, nebo s financemi? Je vina skutečně ve vnějších faktorech, nebo mám v sobě nějaký nepokoj, který mi nedovolí vydržet na jednom místě? Pokud člověk tuší, že i v příštím zaměstnání narazí na stejné problémy, měl by se je pokusit řešit na stávajícím místě.
Tedy neutíkat z boje, ale začít bitvu. Ale jakým způsobem?
V současné době bývá již ve firmách běžně zavedeno hodnocení pracovníků, které mimo jiné spočívá i v rozhovoru s přímým nadřízeným. Stojí za pokus se s ním poradit otevřeně o svých pocitech. Pokud je to člověk na svém místě, který dotyčného pracovníka nebude chtít ztratit, měl by se pokusit pomoci. Řešení se může najít i jinak: například pokud je někdo spokojen s pracovním prostředím, ale ne s náplní práce, ať se zkusí porozhlédnout po firmě nechystá se výběrové řízení na jinou pozici? Jestliže nic z toho nevyjde a pocity dotyčného budou dlouhodobě přetrvávat, nezbývá než se porozhlédnout po pracovním trhu a zkusit získat pozici, která by mu vyhovovala více.
Tyto obavy myslím nejsou vždy na místě. Doba, kdy zaměstnanci zůstávali ve svém prvním zaměstnání někdy i celý pracovní život, je pryč. V současnosti pracovníci střídají zaměstnání častěji ku prospěchu nejen jim, ale i zaměstnavateli.
Do určitého stereotypu se člověk dostane všude. Má proto cenu stále "utíkat"?
Pokud má někdo pocit stereotypu, únavy nebo jiné problémy, měl by se nejprve zamyslet nad tím, z čeho tyto pocity pramení. Měl by se zeptat sám sebe: Jsem spokojen se svou pozicí ve firmě? Mám v budoucnu možnost přesunout se na jinou pozici? Nejsem spokojený s kolegy, nebo s financemi? Je vina skutečně ve vnějších faktorech, nebo mám v sobě nějaký nepokoj, který mi nedovolí vydržet na jednom místě? Pokud člověk tuší, že i v příštím zaměstnání narazí na stejné problémy, měl by se je pokusit řešit na stávajícím místě.
Tedy neutíkat z boje, ale začít bitvu. Ale jakým způsobem?
V současné době bývá již ve firmách běžně zavedeno hodnocení pracovníků, které mimo jiné spočívá i v rozhovoru s přímým nadřízeným. Stojí za pokus se s ním poradit otevřeně o svých pocitech. Pokud je to člověk na svém místě, který dotyčného pracovníka nebude chtít ztratit, měl by se pokusit pomoci. Řešení se může najít i jinak: například pokud je někdo spokojen s pracovním prostředím, ale ne s náplní práce, ať se zkusí porozhlédnout po firmě nechystá se výběrové řízení na jinou pozici? Jestliže nic z toho nevyjde a pocity dotyčného budou dlouhodobě přetrvávat, nezbývá než se porozhlédnout po pracovním trhu a zkusit získat pozici, která by mu vyhovovala více.
