Banky např. požadují, aby klientovi kromě splácení úvěrů zbyl 1,5 násobek životního minima. Výdaje většiny klientů, kteří žádají o hypotéku, jsou vyšší a 1,5 násobek životního minima by jim k spokojenému živobytí nestačil. V předchozích kapitolách jsme doporučovali, aby si klient vyzkoušel spořit tolik, kolik bude potom splácet. Tím lépe získá představu o tom, jak bude splácení obtížné. Splácení úvěrů je dlouhodobý závazek. Deset nebo také dvacet let. Přijetím úvěrů se zavazujeme, že po celou tuto dobu budeme úvěr splácet. K tomu potřebujeme mít celou dobu dostatečně velké příjmy, a to nás omezuje.
Při úvěru 1 mil. Kč bude měsíční splátka 7 753 Kč, při splatnosti 20 let a při úrokové sazbě 7 % ročně. Celkově tak za dobu splácení zaplatíme 1 860 000 Kč. To je zhruba dvakrát tolik, než kolik jsme si půjčili.
VELKÝ TEST INTERNETBANKINGUNení úvěrování přece jenom velice nevýhodné?
Při investování 1 mil. Kč jsme si vysvětlili, že za 20 let bude naspořeno daleko více, než byl počáteční vklad. Absolutní suma není až tak důležitá, důležité je, kolik za investované peníze koupíme. U úvěrování je to přesně obráceně než u investování. Tam zaplatíme daleko více, než kolik jsme si půjčili. Opět není důležité, kolik se zaplatí v absolutní výši, protože je důležité, jakou hodnotu budou peníze mít (jak snadno je vyděláme). Dále bude důležité, jak nám pomohou státní podpory.
V našem uvedeném případu by bylo možné odečíst zaplacené úroky z daňového základu a ušetřit tak na daních. Splátka v prvním roce by se snížila na 6 295 Kč měsíčně. Nominální splátka roste. V prvním roce je největší výše úvěru, tedy největší platba úroků, tedy největší daňový odpočet. Daňový odpočet postupně klesá a proto splátka roste. V posledním roce je stejně vysoká, jako by byla bez daňových odpočtů.
Reálná splátka postupem času klesá. V prvním roce platíme cca 6 300 Kč. Ve dvacátém roce platíme sice cca 7 600 Kč, jenže za 20 let bude mít tato částka daleko nižší kupní sílu a bude tvořit daleko menší součást naší mzdy. Snadněji na ní vyděláme. Při inflaci 3 % ročně bude její kupní síla necelých 4 300 Kč. Znehodnocování peněz znamená, že se nám bude splácet stále snadněji a snadněji. Teď se můžeme zeptat, kolik celkem zaplatíme. Teď má smysl tuto částku sečíst, protože tak zjistíme, kolik zaplatíme v dnešní kupní síle peněz.
Celková zaplacená částka je (včetně daňových odpočtů a včetně zohlednění vlivu inflace) 1 224 000 Kč. Zaplatíme za půjčené peníze něco navíc, ale zdaleka to není tolik, jak to vypadalo bez zohlednění inflace. Podobně jako u investic i u úvěrů je možné počítat efektivní úrok z půjčených peněz. Efektivní úrok nám dá odpověď na otázku, za kolik jsme si vlastně půjčili.
Reálný efektivní úrok tohoto úvěru je 2,254 %. Zaplatíme tedy ročně 2,254 % nad inflaci za to, že jsme si půjčili na vlastní byt. Reálné efektivní úroky se v současné době pohybují těsně nad hranicí 0 % p.a. Záleží na konkrétní výši úrokové sazby, na výši daňového pásma, na státní podpoře a samozřejmě na budoucí výši inflace.
Dnes je možné úvěr získat např. za 5,69 %. Při daňovém pásmu klienta 32 % a při státní podpoře ve výši 1 procentního bodu je efektivní úrok (nominální) 3,2 % p.a. Tím se dostáváme blízko k hranici inflace. U úvěrování jsou lidé zvyklí se ptát, kolik celkově zaplatí navíc a podle toho určují cenu hypoték. Při výpočtu efektivního úroku a při zohlednění všech dostupných podpor jsou hypotéky daleko levnější a jejich efektivní úrok se pohybuje jen těsně nad inflací. Nevrátíme tak o mnoho více, než jsme si půjčili.
Úryvek je z knihy 
