Podceňování vlastní zodpovědnosti za finanční zajištění ve stáří je v Česku dlouhodobý problém.
„Češi si moc nepřipouští potenciální riziko ohrožující jejich rodinné finance, jímž je odchod do penze. Obavy z toho má jen sedm procent dotázaných. A je zajímavé, že ani ve skupině 51 až 60 let, která je propadem životní úrovně v penzi ohrožena nejvíc, se negativního dopadu na finance obává jen dvanáct procent lidí,“ komentuje výsledky průzkumu o rodinných financích výkonný ředitel ČASF Marek Černoch.
Průměrná starobní penze činila k letošnímu březnu podle údajů České správy sociálního zabezpečení 16 249 korun. Průměrný předčasný důchod byl 14 661 korun, průměrná invalidní penze v I. stupni invalidity pak 8 330 korun. Skutečnost, že Češi berou propad příjmu v penzi na lehkou váhu, podle Černocha spočívá v tom, že stále ještě mnoho domácností své finance spravuje spíše intuitivně. Což v praxi znamená, že je neřídí promyšleně a cíleně.
„45 procent respondentů plánuje jen pokrytí běžných výdajů na chod domácnosti a 13 procent dokonce neplánuje finance vůbec. Naopak jasný finanční plán s odpovídajícími finančními produkty, jež pravidelně aktualizuje podle vývoje příjmů a svých cílů, si udržuje pouze 14 procent dotázaných,“ upřesňuje Marek Černoch.
Transformované vs. účastnické fondy
Věc ale zdaleka není černobílá. V Česku na konci 1. čtvrtletí 2022 spořilo na penzi celkem 4 425 087 lidí. Z toho 2 909 572 v transformovaných fondech někdejšího penzijního připojištění a 1 515 515 v účastnických fondech doplňkového penzijního spoření. Podle ředitelky penzijní společnosti Partners Rentea Lucie Jurníčkové to rozhodně není málo. Lidé v transformovaných fondech ale přichází každý rok o své úspory, protože jim je požírá inflace.
„Zhodnocení starého penzijka totiž inflaci zdaleka nepokryje,“ říká Lucie Jurníčková s tím, že ji nepokrývalo ani v dobách, kdy byla inflace nízká.
Důvodem je, že tyto fondy garantují takzvanou kladnou nulu. To znamená, že hodnota zainvestovaných peněz nesmí podle zákona klesnout. Tomu odpovídá i konzervativní investiční strategie, která jde po jistotě, ale ne po zhodnocení. Ve výsledku tak inflace účastníkům v těchto fondech za dlouhé roky spoření sebere i podstatnou část ze státního příspěvku. Přitom je to právě investování na dlouhodobém investičním horizontu, které při správně zvolené investiční strategii může přinést solidní výnosy.
„Převod z transformovaného fondu do doplňkového penzijního spoření není vůbec složitý. A nejsou s ním spojeny ani žádné poplatky v případě, že klient si v transformovaném fondu spoří déle než pět let. I při změně penzijní společnosti jsou poplatky minimální, v řádu stovek korun,“ radí Jurníčková.
Upozorňuje jen na byrokracii se změnou fondu spojenou. I na to, že mnohým penzijním společnostem tento stav vyhovuje.
„Pokud totiž investujete, jako investují transformované fondy, vyjde vás to levněji, než když volíte aktivní přístup. To znamená, že penzijní společnost, respektive její vlastníci, což jsou většinou velké banky, mají jistý příjem ze správy těchto fondů za minimálních nákladů,“ říká. Nicméně to, že lidé ztrácejí kvůli inflaci na své investici a v dlouhodobém horizontu i na státním příspěvku, nebolí banky ale střadatele.
Už v roce 2030 bude mít Česko velký problém
Takzvaný státní penzijní účet se aktuálně nachází v deficitu přes deset miliard korun. Podle člena Národní rozpočtové rady Jana Pavla, profesora na Vysoké škole ekonomické v Praze, to zatím takový problém není.
25. května 2022 |
„Problém nastane v roce 2030, kdy začnou do penze odcházet tzv Husákovy děti. V ten moment nároky na státní rozpočet ve smyslu výplaty penzí významně vzrostou,“ říká profesor Pavel s tím, že jediným řešením je penzijní reforma.
O ní se sice v Česku roky mluví, ale tím to prozatím končí. Pokus zavést druhý pilíř důchodového systému, který by nabídl lidem brát si ze sociálního pojištění určitou část a spořit si ji na vlastním penzijním účtu, skončil krachem. Vláda Petra Nečase (ODS) ho v roce 2013 zavedla, vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) ho v roce 2016 zrušila. Od té doby se nestalo nic.
„Lidé, kteří půjdou za deset a více let do důchodu, se mohou s velkou pravděpodobností dočkat toho, že dostanou jen jakousi minimální sociální dávku. První reálný náznak tohoto vývoje byl vidět v návrhu ministryně Maláčové, která chtěla zavést takzvaný nultý pilíř důchodové reformy,“ upozorňuje Lucie Jurníčková.
Penzi tak není radno podceňovat. Už i proto, že je více než pravděpodobné, že do budoucna vzrostou i náklady na zdravotní péči.
