Stručný právní pohled na akcie a podílové listy
Kolektivní investování prostřednictvím otevřených podílových fondů je považováno za nejvhodnější formu pro začínající soukromé investory. Podílové listy jsou cenným papírem, který představuje podíl podílníka na majetku v podílovém fondu. Konkrétní podílový list mění svoji aktuální hodnotu na základě vztahu mezi vlastním jměním fondu a počtem podílových listů.
Samotný podílový fond ovšem není právnickou osobou. Tou je investiční společnost, která obhospodařuje prostředky podílového fondu svým jménem na účet podílníků.
Investiční společnost může spravovat majetek otevřených i uzavřených fondů. Drobní investoři v dnešní době nejčastěji investují do fondů otevřených, které nemají omezen počet vydávaných podílových listů. Je pro ně typické, že do nich lze kdykoli vstoupit a kdykoli vystoupit. Každý podílník musí mít zaručeno právo na zpětné odkoupení podílového listu investiční společností.
Jedna investiční společnost může v praxi spravovat i desítky otevřených podílových fondů různého zaměření a investovat prostředky podílníků do různých investičních aktiv.
Vlastní investování do vybraného podílového fondu probíhá velmi jednoduše. Investor na základě již podepsané smlouvy s investiční společností zašle finanční prostředky na účet podílového fondu pod příslušným variabilním symbolem a investiční společnost mu během několika dní zašle změnový výpis. Z výpisu je patrná mimo jiné i nákupní hodnota podílových listů. Obdobně probíhá zpětný odkup, kdy investor zadává příkaz ke zpětnému odkupu a investiční společnost je povinna tento příkaz vypořádat.
Při investování do konkrétních akciových titulů získává investor na rozdíl od investic do otevřených podílových fondů také obvyklá akcionářská práva. Těmi jsou zejména:
• podíl na řízení akciové společnosti
• podíl na zisku
• podíl na likvidačním zůstatku
Na druhé straně drobní investoři kupují akcie především s cílem dobře je nakoupit a draze prodat. Investiční horizont akcií je sice v obecné rovině pět a více let, ale zejména v případě prudkého nárůstu kurzu akcie investoři prodávají už po několika týdnech, dnech, či dokonce hodinách. Nejčastější obchody drobných investorů jsou realizovány přes burzovní nebo mimoburzovní trh, avšak způsob nákupu akcie není pro daňové účely vůbec důležitý.
Šestiměsíční test se vyplatí, někdy ale cit investora velí prodat dříve
Zabývejme se tedy situací, kdy drobný investor realizuje investici do některého podílového fondu či akciového titulu, a následně dojde k jejímu prodeji. V podstatě může dojít ke dvěma základním situacím:
• Příjem z prodeje je osvobozen
Doba mezi nákupem a prodejem cenných papírů překročí časový test šesti měsíců a drobný investor je nezahrnul do obchodního majetku.
• Zdaňuje se jako "Ostatní příjem"
Dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o dani z příjmů, pokud doba mezi nákupem a prodejem nepřesáhla časový test šesti měsíců. Daňovým výdajem bude pořizovací cena navýšená o případné výdaje, které měl poplatník s uskutečněním nákupu či prodeje (nejčastěji vstupní a výstupní poplatek, poradenské služby, transakční poplatek).
Dvě výše uvedená pravidla sice vypadají jednoduše, ale pojďme je doplnit o několik důležitých a souvisejících tvrzení:
1. Drobní investoři, kteří investují svůj soukromý a již zdaněný kapitál, nevedou účetnictví ani daňovou evidenci. Na druhé straně by měli být schopni doložit přinejmenším datum nákupu a prodeje konkrétních cenných papírů. Nepodceňujte evidenci změnových výpisů.
2. Rozhodným okamžikem pro posuzování časového testu je vždy až uskutečněný zpětný odkup či prodej. Dokud nedojde ke zpětnému odkupu podílového listu či prodeji akcie, tak se daňovými povinnostmi nemusíte zabývat. Platí to například i v případě, že vám aktuální hodnota podílového listu či akcie vzrostla za pár měsíců o desítky procent. Jednoznačně platí, že pokud neprodáte, tak pouhý nárůst kurzu nezdaňujete.
3. Velkou výhodou investic drobných investorů oproti investicím z obchodního majetku (například od živnostníků) je fakt, že zdaňovaný příjem z prodeje (při nedodržení časového testu) nevstupuje do vyměřovacího základu pro odvody sociálního a zdravotního pojištění. Jde tedy o daňově šetrnější způsob vydělávání peněz než kupříkladu příjmy z podnikání.
4. Při zdaňování v § 10 nelze pracovat s daňovou ztrátou. V případě, že není dodržen časový test a poplatník uskutečnil ztrátový obchod, tak tato ztráta není daňově účinná. Na druhou stranu zde existuje možnost kompenzace, kdy proti sobě lze postavit ziskový a ztrátový obchod s cennými papíry a jejich výsledek vzájemně daňově vykompenzovat. Opět ovšem platí výše uvedené – daňově lze tyto dva či více obchodů maximálně vynulovat.
Příjmy z prodeje cenných papírů se zdaňují v rámci daňového přiznání
Pokud jste se jako poplatníci dostali do situace, že musíte podat daňové přiznání a uvést tam příjmy z prodeje cenných papírů, bude vás zajímat Příloha č. 2 daňového přiznání. Zde tiskopis Ministerstva financí nabízí poplatníkovi tabulku, ve které uvedete druh příjmu dle § 10 (cenné papíry mají kód D). Do této tabulky uvedete příjmy a výdaje a výsledkem je dílčí základ daně.
Pokud je z transakcí s cennými papíry ztráta, tak je dílčím základem nula. Musíme zvyknout na to, že ztrátu z prodeje cenných papírů nelze kompenzovat s jinými ostatními příjmy, například s prodejem movitých věcí, či si o ni snižovat daňovou povinnost jako celek.
Povinností poplatníka je transakce s cennými papíry do daňového přiznání uvést, nejsou-li osvobozeny. Záleží na posouzení berního úředníka, zda bude po poplatníkovi chtít okopírovat nějaké dokumenty týkající se hodnot uváděných v daňovém přiznání. Domnívám se, že takový úředník bude mít asi zájem o doložení přinejmenším změnových výpisů, které mu potvrdí poplatníkem uváděné hodnoty.
Více na investujeme.cz
