Moser, PRIM, Lusti a například Budějovický Budvar, jsou české společnosti, které nás propojují. Češi jsou hrdí na svůj původ, preferují osobní vlastnictví něčeho hmatatelného. I proto jsou pro nás nemovitosti určitou jistotou, kam rádi ukládáme finanční prostředky a nebojíme se kvůli nim zadlužit.
Pokud se na kapitálovém trhu objeví české státní dluhopisy, neváháme a nakupujeme je hlava nehlava. S akciemi je to však jiné. Je sice pravdou, že někteří z nás ve svém portfoliu drží české akcie kvůli dividendovému výnosu, jako jsou ČEZ, PM, KB, Moneta, aj., ale i tak spíše inklinujeme k nakupování zahraničních akcií, respektive k těm americkým.
To na první pohled není nic zvláštního, přeci jen americký trh má dlouhou daty ověřenou historii a investorům v současné chvíli doručil nejvyšší reálný výnos. Zdůrazňuji ono „v současné chvíli“, protože ne vždy tomu tak bylo.
Trocha historie nikoho nezabije
První evropský index byl založen až v roce 1984, šlo o londýnský FTSE 100, který byl založen skupinou Financial Times. Až poté byl založen například francouzský CAC 40, německý DAX 30, EuroStoxx 600 a český PSE.
Prvním významným obdobím, kdy evropský akciový trh překonal americký, byla devadesátá léta 20. století. V té době vznikala Evropská unie, a mnoho evropských zemí zaznamenalo silný hospodářský růst. Mezitím se USA potýkala s recesí. Splaskla realitní bublina, snížily se výdaje spotřebitelů a kvůli válce v Perském zálivu se zvýšila cena ropy. To vše způsobilo pomalejší růst akciového trhu.
Evropské akcie si dobře vedly i před globální finanční krizí v roce 2008. Obchodovaly se za relativně nízké ocenění, čímž byl evropský trh pro investory atraktivní. Po finanční krizi překonaly americké ještě v letech 2009, 2012 a 2017, v roce 2017 přinesly investorům výnos vyšší než 20 %, zatímco americké indexy rostly přibližně o 15 %.
Podle mého názoru se tento cyklus v budoucnosti může opakovat, až například dojde k obnově ukrajinského území, stabilizaci turecké politické situace, mnohočetné výstavby závodních podniků vyrábějící pokročilé technologie v Evropě, případně kombinaci všech výše uvedených situací. Pevně věřím, že evropské ekonomice pomůže i například nějaká nově vzniklá technologie, proces či lék, který změní životy k lepšímu nás všech.
Evropské firmy mají delší tradici
Jsme v roce 2023 a dovolím si tvrdit, že peníze začínají mít po dlouhé době hodnotu. Jejich dostupnost se zpřísňuje. Díky relativně vysokým nominálním úrokovým sazbám, se jejich množství v ekonomice snižuje, i když ne dostatečně rychle. Domnívám se, že díky těmto faktorům bude většina investorů klást velký důraz na to, kolik za dotyčnou společnost či fond zaplatí. Z tohoto pohledu je Evropa velmi zajímavá destinace, kde lze vyhledat potenciální příležitosti.
A v čem tedy evropské firmy překonávají ty americké? V nižší zadluženosti, dlouhodobé tradici a množství rodinně řízených firem, a to vše za relativně přijatelnou cenu. Navíc rodinné společnosti jsou známy zejména svým efektivním celopodnikovým řízením.
Má data pochází z žebříčku The Worlds top 750 Family Business banking z roku 2022. V Evropě se nachází nejvíce rodinných podniků, z celkově zahrnutých 754 je jich zde 325, tvoří 43 % z celkového indexu. Definicí rodinné veřejně obchodovatelné společností přitom rozumíme, že dotyčná rodina/majitel vlastní více než 30 % hlasovacích práv.
Z celkového počtu je 413 společností veřejně obchodovatelných. Více než čtvrtinu jich najdeme v Evropě, včetně Velké Británie, na druhém místě jsou společnosti z Číny, až třetí místo náleží USA.
Evropské, nebo americké?
Pro porovnání výhodnosti jsem vybral 30 největších amerických rodinných společností a 30 největších společností z Evropy, velikostí rozumíme celkovou výši příjmů dané společnosti za rok 2022.
V první stovce se nachází 22 společností z Evropy, zatímco jen 14 společností je z USA. V žebříčku TOP 30 je 17 evropských společností, které jsou starší více než sto let. Je to například Heineken, Continental, Roche, L’Oreal či BMW. Historie původní německé farmaceutické společnosti Merck KGaA sahá dokonce až do roku 1668. V USA najdeme pouze 6 firem, které jsou staré více než sto let, tam samozřejmě patří legendární Ford Motor Company.
Je pravdou, že americké společnosti vykazují vyšší příjmy než ty evropské, a to zejména díky společnostem Wallmart, Berkshire Hathaway, Ford Motor, Comcast a Dell Technologies. Těchto pět firem generuje téměř 64 % celkového příjmu.
David Novotný David Novotný
|
Kde však evropské společnosti vychází v průměru lépe, to je ocenění společností (forwardové 12měsíční P/E) a poměr celkového dluhu k vlastnímu kapitálu. Ten se vypočítá tak, že se celkové závazky, tedy všechny dluhy, jako jsou půjčky, dluhopisy a jiné závazky, vydělí celkovým vlastním kapitálem, který zahrnuje veškerý akcionáři investovaný kapitál do společnosti.
Vysoký poměr celkového dluhu k vlastnímu kapitálu indikuje, že společnost je silně závislá na dluhovém financování a může být vystavena většímu riziku nesplacení, pokud se její závazky stanou nezvládnutelnými. Na druhé straně nízký poměr celkového dluhu k vlastnímu kapitálu znamená, že společnost se více spoléhá na financování vlastním kapitálem a je pravděpodobné, že bude lépe schopna čelit finančním potížím.
TOP 30 největších amerických rodinných společností je o 15 % dražší než jejich evropští konkurenti, a také využívají téměř 3x vyšší dluh, respektive na každý vydělaný dolar využívají cca 2,32 dolarů dluhu, zatímco evropské rodinné podniky potřebují na výdělek 1 dolaru pouze cca. 81 centů.
Klíčem k úspěchu každého investora je přiměřená diverzifikace. Výpočty potvrzují, že kvalitní evropské společnosti, které mají efektivní řízení a přinášejí hodnotu zákazníkům už po staletí, se nyní obchodují s diskontem. Zda je vhodné začít přemýšlet o zahrnutí evropských titulů, popřípadě fondů do portfolií ve větší míře, záleží vždy jen a jen na jednotlivci. Jak říká americký miliardář a investor Warren Buffet: „Cena je to, co platíte. Hodnota je to, co dostanete“.
