Je vůbec zajímavé sledovat přístup západních zemí k investicím do poměrně rizikového instrumentu, jakým akcie bezesporu jsou - ničím neobvyklým zde není 75% podíl akcií v portfoliu penzijního fondu. V České republice jsou portfolia penzijních fondů plná státních dluhopisů a málo volatilních nástrojů peněžního trhu, podíl akciové části bývá obvykle pod 10%. Domnívám se, že ani případná změna zákona a uvolnění akciových limitů z dnešních strnulých (např. neumožňují nákup akcií významné firmy Philip Morris ČR) by nezměnila vysoce konzervativní přístup vedení českých penzijních fondů.
Zpět však k akciovému trhu. Poměrně solidní růst posledního týdne pouze mírně korigoval předchozí výprodeje. Jednalo se o tzv. pokles z přejedení (účetními skandály) a růst z hladu (každý chce být na trhu při možné změně trendu). Bohužel se fundamentálně nic nezměnilo (podobně jako u růstu akciového trhu, který následoval po teroristických útocích na USA) a ve výsledcích firem jsou patrné zřetelné "díry" proti minulým letům. Nelze však všechny manažery a všechny firmy házet do jednoho pytle. Valná většina firem je zdravá, stabilní a dlouhodobě perspektivní - navíc na světě je málo vyspělých zemí, které se dokáží tak rychle otřepat z recese jako právě USA. Vybrané firmy z problematických sektorů nicméně čeká vystřízlivění v podobě přerušení dosavadní růstové linie zisků a tržeb. Zázračná oživení zisků v korporátní sféře jsou velmi vzácná, sklouznutí do ztráty v jednom roce jen zřídka střídá strmý růst zisku v dalším. Podobná očekávání manažerů firem nebo analytiků by měla být pro většinu investorů dostatečným varováním.
Zisky firem dnes hrají při rozhodování investorů druhé housle. Na začátku roku 2002 se hovořilo o přesunu akciových investorů do Evropy, kvůli vyšší důvěře v
Zajímáte se o investice do akcií? Více informací naleznete v naší speciální sekci.
účetnictví a relativně nižšímu ohodnocení firem na trhu podle násobku zisků (P/E). Tento přesun se však nekonal, alespoň ne do veřejně obchodovaných firem, evropské indexy klesaly minimálně stejnou rychlostí jako americké. Prioritou je ztráta důvěry ve finanční systém, na které byly založeny "bubliny nadhodnocení" předchozích let. Časový interval znovunabytí této důvěry nelze odhadnout, proto ani dnes nelze úspěšně předpovědět vývoj akciových trhů ve zbytku letošního roku. Břemeno odpovědnosti spočívá jako vždy na institucích finanční architektury. Ty mají za úkol rozhýbat globální ekonomiku a zavést taková opatření, aby již žádné účetní bubliny nemohly vznikat.
Několik desítek ekonomů nedávno zareagovalo na výzvu FED a vypracovalo analýzu současné hospodářské situace USA a její srovnání se situací Japonska. Hospodářský zázrak v Japonsku na konci osmdesátých let vystřídala dekáda chybných politických rozhodnutí, která způsobila zaostávání ekonomiky za zbytkem světa. Tehdejší ekonomický rozmach vyústil do prasknutí bubliny nadhodnocení aktiv ne nepodobnému vývoji amerických akciových indexů v posledních dvou letech. Japonské vládě ani centrální bance se již více než deset let nedaří nastartovat ekonomický růst. Ekonomická statistika hovoří o čtvrté japonské recesi v uplynulých deseti letech. Závěr ekonomů byl jednohlasný - americké ekonomice problémy spánku japonského tygra nehrozí.
Akciový trh však ke svému růstu potřebuje informace, které lze lépe uchopit. Atraktivita akcií jako finančního instrumentu utrpěla v posledních letech několik ran. Historie však pamatuje jak období krizí, tak růstu.
Podaří se americkým akciím ještě do konce letošního roku odrazit se ode dna? Lze očekávat další skandály typu Enron či WorldCom?
