Co sleduje EU novou směrnicí o spotřebitelských úvěrech?
Prvním důvodem pro revizi právního rámce je stálý růst trhu se spotřebitelskými úvěry. Například mezi lety 2015 a 2019 v Evropské unii vzrostl objem půjčených peněz o 14 procent. Trend je stejný i v České republice. Podle statistik České národní banky rostl počet úvěrů na bydlení i těch ostatních. Nyní samozřejmě sledujeme výrazný pokles hypotečního trhu, ale počet a objem „ostatních úvěrů“, zejména na spotřební zboží, zřejmě klesat nebude. Naopak, s hospodářským útlumem lze očekávat jejich další nárůst.
Potvrzují rostoucí zájem o úvěrech i data vaší skupiny?
Ano, například objem zprostředkovaných úvěrů poradenskou skupinou Partners v roce 2021 byl vyšší o 70 procent než v předchozím roce.
Jaké další důvody vedou EU k prosazení nové směrnice o úvěrech?
Druhým důvodem je, že dochází k výraznému přesunu poskytování úvěrů do online prostředí. A dochází i k rozvoji nových produktů spojených s půjčováním peněz, například odložené platby nebo takzvané P2P půjčky (zprostředkování půjček mezi koncovými uživateli, pozn. red.). To přináší mnoho otázek, protože aktuálně platná směrnice je z roku 2008 a na nové typy úvěrů se uplatňuje jen obtížně.
František Nonnemann
|
Máte za to, že je potřeba více regulace?
Praxe ukazuje nedostatky regulace, zejména ve vztahu k novým typům úvěrů a online komunikaci, nebo ne zcela férové postupy některých institucí. Nová směrnice i to chce napravit.
Můžete být konkrétní, co by měla směrnice například napravit?
Problematické a matoucí je například zasílání „předschválených“ kreditních karet. Klient kartou jednou zaplatí a neuvědomí si, že si právě pořídil nový úvěr. Typicky tuto praktiku nová směrnice zakáže.
Jak daleko je příprava směrnice?
Evropská komise zveřejnila návrh nové směrnice v červnu roku 2021. V červnu 2022 své stanovisko přijala Rada EU, která se skládá ze zástupců vlád členských států. V září 2022 pak návrh komentoval Evropský parlament. Nyní se tyto tři orgány musí dohodnout na konečném znění. Finální text můžeme očekávat na jaře 2023.
Kdy směrnici implementují jednotlivé unijní státy?
Členské státy budou mít po přijetí směrnice dva roky na to, aby upravily vnitrostátní předpisy. A to včetně využití nebo nevyužití některých výjimek a možností pro specifikou úpravu, které směrnice předpokládá. Po doladění směrnice na úrovni Evropské unie nás tedy bude čekat v jistém smyslu druhé kolo, ve kterém se bude rozhodovat o řadě důležitých otázek, třeba jestli plně regulovat i mikroúvěry do výše 200 euro nebo zdarma poskytnuté půjčky, jestli legislativně nastavit horní hranici úroků atd.
Jak se podle vás směrnice promítne přímo do praxe?
Nová směrnice rozšíří povinnosti poskytovatelů úvěrů, zejména při poskytování informací zájemcům o úvěr a ověřování jejich příjmů a výdajů. To může znamenat zvýšení nákladů na straně finančních institucí, které se následně může promítnout do ceny úvěrů.
Druhým okruhem je plné zregulování dalších produktů, které dnes v režimu směrnice nejsou buď vůbec, nebo jenom v omezeném rozsahu. Například odložené platby (Buy now, pay later, BNPL), se kterými je spojeno obvykle bezplatné odložení splatnosti menšího úvěru, již zmíněné P2P půjčky nebo takzvaný crowdfunding.
Plné zahrnutí těchto produktů do regulace spotřebitelských úvěrů může jejich využití v praxi zkomplikovat, prodloužit a opět zdražit. Dojde také k posílení práv spotřebitelů. Informace o podmínkách nabízeného úvěru by měly dostávat v ještě více standardizované a přehledné struktuře, a to včetně online prostředí.
Jak se směrnice dotkne odložených plateb, tzv. BNPL?
Český zákon o spotřebitelském úvěru se na odložené platby, nebo třeba na některé druhy leasingu, vztahuje jen velmi omezeně. Pokud by ale i poskytovatelé těchto produktů museli například v plném rozsahu ověřovat úvěruschopnost, tak to proces zkomplikuje. Často prodlouží a vždy prodraží. Ideálem odložené platby je rychlé placení běžného zboží či služeb v online prostředí, nejlépe na jeden klik. A to by při plném zahrnutí do regulace spotřebitelských úvěrů bylo jen obtížně dosažitelné.
Čekáte, že směrnice opět pročistí trh s nabídkou úvěrů?
Pročištění trhu, alespoň v České republice, už proběhlo s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Zákon mimo jiné přinesl povinnost získat pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů povolení od České národní banky (ČNB), požadavky na důvěryhodnost a odbornou způsobilost pracovníků, kteří se na poskytování úvěrů a komunikaci s klienty podílejí.
Avšak, jak už jsem řekl, poskytovatelé dalších produktů, jako jsou odložené platby, crowdfunding nebo P2P, dnes regulaci spotřebitelských úvěrů podléhají jen zčásti. Což ale neznamená, že se pohybují v právním vakuu. Podstatou jejich produktu je často placení, platební služba. A ta je upravena zase dalšími právními předpisy a pro její poskytování je rovněž nutné povolení od ČNB.
Vidíte nějaká rizika v souvislosti s chystanou směrnicí?
Otázkou je, jestli případné zpřísnění podmínek pro poskytovatele vybraných platebních služeb v online prostředí nezpůsobí, že je začnou nabízet neevropské subjekty. Tedy subjekty, které nejsou regulovány vůbec a vůči kterým mohou evropští spotřebitelé svá práva uplatnit jen obtížně.
Může také dojít k celkovému zpomalení rozvoje e-commerce nástrojů a služeb v Evropské unii, jejich horší dostupnosti nebo menší nabídce platebních metod ve srovnání s konkurencí z USA, Číny a dalších oblastí.
Zdraží nová směrnice úvěry od jejich tuzemských poskytovatelů?
V obecné rovině směrnice přinese pro poskytovatele úvěrů další náklady, byť zřejmě ne nijak dramatické. Více problematické by mohlo být, pokud by například bylo přijato zastropování úrokových sazeb, nebo vyloučení některých zdrojů informací při posuzování bonity zájemce o úvěr. Tam už by dopad na banky a další poskytovatele byl větší, z velké části by se zřejmě promítl do cen jejich produktů.
Tuzemský zákon o spotřebitelském úvěru ale bankám právě nahrál, protože z trhu odstranil malé poskytovatele úvěrů. Lze něco podobného očekávat i u této směrnice EU?
To je brzy hodnotit. Pokud by v důsledku směrnice došlo k omezení nabídek některých inovativních platebních metod a půjček využívaných především v online prostředí, protože by pro jejich poskytovatele bylo obtížné nebo neekonomické se novým pravidlům podřídit, mohly by tyto produkty ve větším rozsahu začít nabízet banky nebo další větší finanční instituce.
Znalosti, možnosti i interní zdroje pro to mají. Nebyl by to jejich jediný produkt, takže by v této oblasti, po případném omezení nebo odchodu některých produktově jednostranně zaměřených hráčů, mohly najít zajímavé možnosti, jak doplnit nabízené služby a získat nové klienty.
