Třiapadesátiletý Marek dal před více než patnácti lety vale zaměstnaneckému poměru a postupně vybudoval firmu na dodávky dílů pro automobilový průmysl. Dnes má jeho podnik obrat přes půl miliardy korun a desítky zaměstnanců. Začátky ale nebyly vůbec lehké. A ani dnes není jeho podnikání, částečně zatížené úvěry u bank, procházka růžovým sadem.
„Podnik jsem doslova vydupal ze země. A to i přesto, že mě od toho mnozí zrazovali. Říkali mi, že v Česku přece poctivě podniká jen hlupák,“ vrací se k začátkům Marek.
Dnes, i když se mu v podnikání daří, cítí obavy. Důvodem je fakt, že prakticky všechny peníze, které vydělal, drží ve své firmě. „Určitě je dobré investovat vydělané peníze zpátky do firmy, přesto nikdy nevíte, co se může stát. Může přijít nová politická garda, změní se poměry třeba tím, že se objeví zahraniční konkurence zvýhodněná dotacemi, prostě může to být ledacos, třeba i to, že se mi už v podnikání nebude dařit tak dobře jako v posledních letech,“ přemítá.
Jsou Markovy obavy opodstatněné?
Podle finančního poradce společnosti Partners Davida Kučery má stejné obavy mnoho podnikatelů, zejména majitelé malých a středních firem. Zvlášť, když nad nimi visí ještě další vykřičníky, například v podobě nástupnictví. Chtěli by se z podnikání stáhnout, ale nejsou si jisti, zda jejich děti či najatí manažeři jimi rozjetou firmu zvládnou úspěšně nejen převzít, ale i udržet.
A co na to finanční expert? „Pro tyto podnikatele mám dvě doporučení. Prvním je, aby nevraceli všechny peníze zpět do firmy, jak to museli dělat hlavně na začátku. Část peněz by měli dát do akcií, tedy jiných byznysů. Pokud se na nákup samostatných akcií necítí, pak je dobré volné peníze vložit do vhodně vybraných investičních fondů,“ radí David Kučera. Zajímavou variantou mezi investičními fondy pro movitější klientelu jsou podle něj fondy kvalifikovaných investorů.
Nechci danit dvakrát. To je loupež za bílého dne
Chcete výhodně investovat. Porovnejte si nabídky na trhu. |
Podnikatel Marek prý problém s vložením svých vydělaných peněz do investičních fondů nemá, naopak je vítá pro jejich mezinárodní charakter. Pokud mu navíc peníze zhodnotí, není vůbec proti. Obává se jiného problému. Aby mohl vzít peníze ze zisku své firmy a investovat je do podílových fondů, musí je nejdříve z firmy vyvést. A to znamená, že je musí zdanit, a to hned dvakrát.
„Víte, to se tady o něco snažíte, něco vybudujete, něčeho se domůžete, ale stejně vás za to akorát tak potrestají. Abych mohl investovat, diverzifikovat těch svých několik volných milionů, musím si je ze své firmy nechat vyplatit podílem na zisku. A ten mi stát zdaní, a to i přesto, že už mi zisk předtím jednou zdanil,“ rozčiluje se.
A má pravdu. Zisk právnických osob totiž podléhá devatenáctiprocentní dani a podíl ze zisku, který si chce vzít Marek ze své firmy, zase podléhá srážkové dani ve výši 15 procent. Než tedy bude moci vydělané a volné peníze investovat, stát mu je zdaní celkovými 34 procenty. „A to je loupež za bílého dne. To, že mi stát zdaní dvakrát to, co jsem jednou vydělal, není prostě v pořádku,“ zlobí se.
Jsou zdatní obchodníci, ale špatní investoři
Rozladěn nad dvojím zdaněním při výplatě podílu na zisku z již jednou zdaněného zisku firmy je nejeden podnikatel. Poradce David Kučera přesto trvá na tom, že je to z hlediska zabezpečení pro majitele firem lepší řešení, než když třeba dají všechny peníze zase znovu do svého podniku. „A zase jsme u té diverzifikace. Není možné se jistit pouze majetkem firmy. Je zajímavé, že starou dobrou pravdu o chybě mít všechna vejce v jednom košíku porušuje mnoho z těch, kteří jsou zdatní obchodníci, ale jen málokdy také poučení investoři,“ říká Kučera.
Argumentuje třeba tím, že hodně majitelů firem má malou finanční pohotovostní rezervu, často jen v řádu jednotek procent. Za další chybu považuje příliš vysoko nastavený životní standard. „To v praxi vede k tomu, že je přestřelené náklady spojené s udržením jejich potřeb začnou potápět při prvním zakolísání jejich firmy. A protože zpravidla investují do dlouhodobých aktiv, v momentě, kdy je předčasně prodávají, zaznamenávají jenom ztráty,“ tvrdí.
Upozorňuje i na nemovitosti, které mohou být rizikem, pokud se nekupují s rozmyslem a uváženě. Ani ony totiž nejsou vůči krizím imunní. „Velmi nepříjemný může být nejen pokles cen nemovitostí i o desítky procent, ale i ztráta významných nájemníků, zejména jedná-li se o budovy s komerčním využitím,“ tvrdí a radí, ať nemovitosti nikdy netvoří více než 25 procent investičního portfolia.
Zodpovědný přístup znamená snížení rizik
Kučera není sám, kdo nabádá majitele firem v oblasti financí k uvážlivému přístupu. Platí to i pro živnostníky, přesto nelze měřit všechny jedním metrem.
„Každá firma má jinou výchozí pozici, takže paušalizovat chování jednotlivých majitelů není možné. Vždy je ale rozumné diverzifikovat majetek a snižovat rizika. Majitelé firem to ale většinou neřeší,“ dodává.
Spíše prý řeší, jak velkou rezervu mají mít pro případ, když se jim přestane dařit nebo se změní situace na trhu. Dalším problémem podle Kučery je skutečnost, že podnikatelské úvěry zdražují a majitelé firem obtížné získávají peníze na další rozvoj.
