Chtíc nechtíc člověk občas vyslechne cizí rozhovor. Třeba ve vlaku (zkráceno z desetiminutového monologu): „Koupíme mu, co chce, ale ničeho si neváží. Vůbec si neumí představit, kolik to všechno stojí. Když byl se školou na kurzu, dostal s sebou 500 a všechno utratil. A ten účet za telefon! A on se jen zatváří, protože ví, že to zaplatíme. No jo, přece na sebe nenecháme přijít exekutora, vždyť ještě není plnoletej!“ Když něco takového zaslechnete, chce se vám křičet: A vy sama, dáváte mu dobrý příklad?
Učili jste ho, jak má s penězi zacházet? Dali jste mu příležitost? Má své peníze? A má k nim také nějaké povinnosti a závazky? Jenže peníze jsou v mnoha rodinách tabu.
Kapesné má smysl
„Setkávám se s názorem, že bychom se měli snažit co nejdéle držet děti stranou od finančních otázek. S tím nesouhlasím. Jsem jednoznačně pro, aby se děti s funkcí a hodnotou peněz seznamovaly od nejútlejšího věku a postupně vztah k penězům kultivovaly. Děti by měly v rodině pomáhat, učit se, ale i pracovat za peníze. O penězích by se mělo mluvit, nezatajovat nic z finanční situace rodiny,“ řekl psycholog Václav Mertin na semináři s učiteli v rámci projektu Rozumíme penězům.
Co odhalil průzkum51 % rodičů vnímá padesátikorunu jako adekvátní týdenní kapesné pro čerstvého prvňáčka 14 % respondentů se domnívá, že prvňáček má dostávat týdně stokorunu 4 % si myslí, že prvňáček by měl dostávat více než 200 korun 31 % rodičů se domnívá, že prvňáček si zažít hospodaření s vlastním kapesným ještě nepotřebuje Zdroj: Akční Ceny.cz |
Kapesné by podle něho mělo být v takové výši, aby rodiče unesli, když je dítě utratí zcela nesmyslně. „Kapesné je od toho, aby se dítě s penězi učilo zacházet, takže je musíme nechat, aby s nimi dělalo, co uzná za vhodné. Můžeme mu jen připomenout, že když si nakoupí sladkosti a sní je, nemůže si koupit něco jiného, co by chtělo také,“ doplnil psycholog.
Důležitá je důslednost. Když si dítě kapesné utratí hned první den, nedat mu do konce „výplatního období“ žádné další. Když důslední nebudete, situace se nejspíš bude opakovat.
Padesát korun stačí?
Stanovit správnou částku je asi to nejnáročnější. Pokud nežijete od výplaty k výplatě, dávejte tolik, aby se dítě necítilo mezi vrstevníky vyloučené. Proberte to klidně s ostatními rodiči. Když jste bohatí, stanovte částku takovou, jaká je mezi kamarády vašeho dítěte (škola, kroužky, známí) běžná. Jestli si naopak nemůžete vyskakovat, dejte alespoň něco a vysvětlete dítěti, že víc nemáte. U prvňáčků bývá kapesné 10 až 30 korun týdně. Na druhém stupni už obvykle rodiče vyplácejí měsíčně okolo 300 korun. U středoškoláků je běžné, že mají vlastní účet.
Za známky, nebo jen tak?
V některých rodinách dostávají děti kapesné jen tak, jinde je striktně vázáno na školní prospěch či na pomoc v domácnosti. Psychologové se však shodují, že alespoň část kapesného by měla být automatická. Na zbytku se dohodněte – někde podporují jen dobré známky a špatné finančně ignorují, jinde za čtyřky a pětky stanovují pokutu (předpokládá se však, že dítě má víc jedniček, od jejichž přínosu se pokuta odečítá).
Podobně je to s pomocí v domácnosti. Nějaké práce by mělo dítě dělat jako své běžné povinnosti. Když vykoná něco navíc, mohou rodiče stanovit zvláštní finanční odměnu.
Pravidelně, nebo za odměnu?Jak funguje kapesné v jiných rodinách? Inspirujte se na eMimino.cz. |
„Máme čtyři děti, a tak jsme postupně způsob vyplácení kapesného upravovali tak, aby nám co nejvíce vyhovoval,“ říká Markéta z Prahy a dodává: „Přesvědčili jsme se na vlastní kůži, že příliš složitý systém je nepraktický – komplikovaná pravidla jsme nezvládali dodržovat.“
Stejně drahý systém, zcela jiný výsledek
U náctiletých lze volit ještě náročnější způsob výplaty kapesného. Rodiče vyjde úplně nastejno, když dají dítěti 300 korun kapesného měsíčně a zaplatí za ně školní obědy (500 korun), telefonní paušál (300 korun) a jízdenku hromadné dopravy (250 korun), jako když pošlou dítěti na účet celých 1 350 korun s tím, že povinné platby si zařídí samo. Výchovný význam je ale naprosto rozdílný – dítě má závazky, jimž musí dostát. Když protelefonuje víc, zbude mu méně pro vlastní potřebu. Je-li nemocné a neodhlásí oběd, peníze propadnou. Odhlásí – a příští měsíc mu zbude víc. Učí se, že věci i služby kolem něho mají svou cenu. A že když myslí ohledně peněz dopředu, vyplatí se to.
Naučte dítě pracovat s dluhy
Když dítěti půjčíte (třeba na ten nezvládnutý telefon), trvejte na tom, aby vám peníze vrátilo. Nechtějte od něj však v dalším měsíci celou volnou část kapesného – dostali byste ho do situace, která je spíš trestem než výchovou. Ideální je, když zavedete splátkový kalendář a budete si strhávat třeba polovinu z peněz, které má jinak zcela pro vlastní potřebu.
Nebo můžete dát potomkovi šanci na splacení dluhu tím, že ho necháte přivydělat si nějakou mimořádnou prací pro rodinu.
Zapamatujte si: Pravidla kapesného
- s kapesným neotálejte – vhodná příležitost je při nástupu do školy
- malým dětem vyplácejte týdně, velkým měsíčně
- držte se důsledně předem domluvených pravidel (klidně si je i s dětmi sepište)
- neomezujte, nevyčítejte, nechte děti, aby měly samostatnost
- částku stanovte přiměřeně rodinné situaci i okolí dítěte
