Sucho zasáhlo dodávky vody pro tisíce domácností a zhoršilo i její kvalitu.
„Obávám se, že se už jen spoléháme na déšť jako na jedinou možnost,“ sdělila agentuře Reuters Vanessa Fleitasová před školou v Montevideu, kterou navštěvuje její dítě. Výuka se ale kvůli nedostatku vody musela přerušit. „Na toto roční období je nezvykle teplo,“ dodává.
Hladina vody v nádrži Paso Severino, která zásobuje více než polovinu z 3,5 milionu obyvatel Uruguaye, je na historicky nejnižší úrovni, uvádí státní vodárenská společnost Obras Sanitarias del Estado (OSE). Podle ní je nyní nádrž plná jen z pěti procent své kapacity.
To v reálu znamená něco kolem tři milionu metrů krychlových vody, což zdaleka nedosahuje obvyklého měsíčního průměru 60 milionů. K zásobování Montevidea je přitom potřeba přibližně 650 000 metrů krychlových denně.
Velkou naději na zlepšení nedávají ani lehké srážky z posledních dní ani vyhlídky na možné přeháňky v těch dalších. Podle dřívějšího vyjádření meteorologů by bylo potřeba 50 milimetrů srážek denně po dobu několika týdnů, aby se hladina v nádržích začala zvyšovat.
Úřady během posledního měsíce zkouší situaci alespoň částečně vyřešit zmírněním limitů na chlor a sodík a přidávají vodovodní sítě vodu z ústí Río de la Plata, kde se sladká voda řek Paraná a Uruguay setkává se slanou vodou z Atlantiku.
„Moji zákazníci už ale tomu, co teče z kohoutku, nedůvěřují,“ říká Ramon Arteaga, majitel obchodu v centru Montevidea. Prodej balené vody se mu během sucha zvýšil desetinásobně.
Není voda, není sklizeň. V Itálii je ohrožená rýže, ve Španělsku olivy |
Není divu. Množství sodíku v kohoutkové vodě dosáhlo 421 miligramů na litr, což je více než dvojnásobek doporučení Světové zdravotnické organizace, o 50 procent víc, než činily dřívější uruguayské limity a desetinásobek toho, na co tu byli lidé dřív zvyklí.
„Pro obyvatele obecně to ale nepředstavuje zdravotní riziko,“ uvedla pro Washington Post ministryně zdravotnictví Karina Randová. „Pro lidi s vyšším tlakem, onemocněním ledvin a ty, kdo mají dodržovat neslanou dietu, doporučujeme pravidelné měření tlaku, dodržování lékařských prohlídek a pokud možno konzumaci balené vody,“ dodal její úřad ve zprávě.
Vysoký tlak a bolesti hlavy trápí i dvaašedesátiletou Maríu Sosaovou. Ta hypertenzí trpí a trvalo jí rok, než vysoký krevní tlak dostala pod kontrolu. Od té doby, co jí teče z kohoutků slanější voda, pije už jen dvě skleničky denně. „Celý náš život se změnil,“ posteskla si.
V zemi, která bývala dříve pověstná vysokou kvalitou pitné vody, teď navíc nárůst výdajů za balenou vodu dopadá na ty nejchudší. Síť městských poliklinik tak začala těm obzvlášť rizikovým pacientům vydávat jakési „recepty“ na balenou vodu - kupony, za které si mohou u obchodníků vyzvednout lahev balené vody.
„Já ten svůj ještě nepoužila,“ říká Sosaová. „Pomohla jsem své osmdesátileté sousedce vyzvednout vodu na ten její. Ale teď už musím, už ho taky potřebuju,“ dodává.
Nespokojení Uruguayci už kvůli nedostatku vody vyrazili i demonstrovat do ulic. Federico Kreimerman, předseda odborového svazu zaměstnanců OSE míní, že na vině je vedle nízkých srážek i špatné hospodaření se zásobami a nedostatečné státní investice. Dodávky vody pro obyvatele také soupeří s odběry pěstitelů sóji, chovatelů dobytka a lesníky.
