I když je pravdou, že trhy se aspoň někdy dokážou poučit ze svých minulých chyb, a tak tentokrát již evropským politikům příliš nebaštily to, že by se mohli na něčem hmatatelném dohodnout. A poučují se také politikové, kteří už raději dopředu avizovali, že od nich nic takového ani čekat nelze. Tentokrát jim to prošlo, na řádném summitu na konci června už ale nebude žádný prostor pro další výmluvy a odklady. Zvláště pokud opakované volby v Řecku přinesou výsledek, kterého se každý obává…
Abych nebyl příliš kritický, noční setkání přineslo shodu v několika oblastech týkajících se podpory ekonomického růstu v Evropě. Navýšení kapitálu EIB, projektové dluhopisy nebo částečné přesměrování strukturálních fondů, to jsou opatření, kterým toho nestojí v cestě mnoho. Ale jsou to také opatření, která absolutně nic nezmění na tom, že evropská situace je vážná a její náprava bude bolestná, zvláště pro občany v "problémových" státech. (o závěrech jednání čtěte více zde)
Lze se divit Němcům, že nechtějí platit dluhy za Řeky?
Největší pozornost na summitu byla logicky upřena na nového francouzského prezidenta. Hollande splnil to, co již dříve avizoval, a do štítu si dal prosazení tzv. eurobondů. Jedná se o chytrý tah: dokázal se tím jasně vyhranit vůči Německu, které je hlavním odpůrcem eurobondů, a zároveň neriskuje rychlou prohru, protože téma společně vydávaných bondů je téma na dlouhé měsíce až roky jednání, téma, které jde ruku v ruce s prohlubováním integrace EU směrem k fiskální unii a jako takové je naprosto zásadní pro všechny občany EU.
Lze se divit Němcům, že nechtějí platit dluhy za Řeky či Španěly? Ničím jiným totiž eurobondy nebudou, alespoň v té formě, kterou prosazuje Francie.
Nejakutnější nyní zůstává vývoj v Řecku. A zde se evropští politikové pohybují na velmi tenkém ledu. Do opakovaných voleb zbývají tři týdny a poslední předvolební průzkumy ukazují na velmi vyrovnaný souboj dvou stran s diametrálně odlišným postojem vůči dohodám s EU/MMF. Jakýkoliv neuvážený výrok ze strany evropských lídrů by mohl misky vah překlopit na stranu protireformních sil.
Když budou politikové příliš silně trvat na platných dohodách, mohou si popudit zatím nerozhodnuté voliče v Řecku. Když naopak naznačí prostor k ústupkům, Řekové si mohou říct: fajn, tak proč nevolit strany, které nechtějí dodržet dohody, když si následně můžeme vyjednat lepší podmínky? Není tedy divu, že prohlášení politiků po summitu se omezila prakticky jen na formální větu: "Chceme Řecko v eurozóně, ale musí plnit dohody."
Jak se připravit na řecký odchod?
Včerejší předsummit tedy nepřinesl prakticky nic nového, i když v zákulisí se nepochybně posunula minimálně jedna důležitá věc: podle mnohých signálů se již jednotlivé členské země budou připravovat na případný odchod Řecka z eurozóny. Nikdo to pochopitelně nemůže oficiálně potvrdit, ale každý ví, že se na tuto situaci nelze nepřipravovat. I když zároveň se obávám, že se na ni ani nelze efektivně připravit.
Nikdo dnes nedokáže odhadnout důsledky případného odchodu Řecka ze společného měnového prostoru. Ale nikdo a evropští politikové zvláště si nemůže dovolit tyto důsledky podcenit. Dívejme se proto nyní pozorně na opakované řecké volby, protože ty mohou být naprosto zásadním milníkem nejen současné dluhové krize, ale možná i celé historie eurozóny.
