„Richard H. Taylor začlenil psychologicky realistické uvažování do analýz ekonomického rozhodování,“ uvedla v pondělí Královská švédská akademie věd. „Jeho výzkum dopadů omezené lidské racionality, sociálních priorit a nedostatku sebekontroly ukazuje, jak tyto lidské vlastnosti systematicky ovlivňují ekonomické rozhodování jednotlivců,“ doplnil. Taylorovo bádání poukazuje i na chování celého trhu.
Díky Taylorovu výzkumu se z behaviorální ekonomie stal jeden z hlavních ekonomických směrů. Thalerovo bádání vysvětluje, kroky na jejichž základě investoři činí svá rozhodnutí. Jeho bádání se dá aplikovat i na každodenní lidská rozhodnutí v ekonomických otázkách.
Lidské počty a sněhové lopaty
Thalerova teorie „vnitřního účetnictví“ vysvětluje, jak lidé tvoří konečná finanční hodnocení pomocí oddělených výpočtů. Spíše než na celkový efekt se podle ní soustředí na přímý dopad.
Významný je Thalerův výzkum na poli „ekonomické férovosti“. Poukazuje na to, že spotřebitelé dokážou ovlivnit cenotvorbu a stoupající ceny v době zvýšeného zájmu o konkrétní zboží. V době rostoucích nákladů tuto možnost ale nemají.
Konkrétní případ uvedl hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda. „V jedné naší studii jsme zkoumali jednání lidí po sněhové bouři. Ta zvýšila poptávku po lopatách na odhazování sněhu. Ptali jsme se lidí, jestli je fér, že prodejci bezprostředně po bouři využívají situace a cenu lopat zvyšují. Odpověděli, že není. Vlastně se jim takové jednání prodejců přímo protivilo,“ řekl Kovanda v rozhovoru v roce 2005.
„Standardní ekonom řekne, že došlo přesně k tomu, co má prodejce lopat v takové chvíli dělat – zvýšit cenu a uspokojovat náhle zesílenou poptávku. Studie však dokládá, že prodejce, který se tak zachoval a v krajní situaci zdražil, o své zákazníky nakonec přišel. Lidé si náhle zdraženou lopatu sice koupili, ale pro další zboží se už naučili chodit k někomu jinému. Takže třeba hrábě na jarní práce kupovali u konkurence, ne u toho, kdo je v zimě naštval zdražením lopat,“ dodal.
Ekonomie lidského faktoru
Thaler také vysvětluje, proč lidé v ekonomických otázkách podléhají momentálním pohnutkám, které uspokojují například před spořením si na stáří.
Čerstvý nobelista za svůj největší přínos ekonomické vědě považuje osvětlení toho „že ekonomická rozhodnutí jsou lidská a ekonomové je tuto skutečnost musí brát v potaz.“ Řekl Američan v pondělí přes telemost s Nobelovou komisí a hosty oznamovací ceremonie ve Stockholmu.
Behaviorální finance jsou moderním a progresivním směrem finanční teorie, který na rozdíl od tradičních financí předpokládá, že se investoři a další účastníci finančních trhů nechovají vždy zcela racionálně. Mnoho finančních rozhodnutí je ovlivněno tím, jak lidé informace interpretují a jak podle nich jednají, což není vždy racionální.
Thaler navazoval například na práci psychologa Daniela Kahnemana, který Nobelovu cenuza ekonomii získal v roce 2002. Zájem o behaviorální ekonomii, spojenou nejvýrazneji, i když určitě ne výlučně, právě s Kahnemanovým a Thalerovým jménem, stoupl během světové finanční krize, jež kulminovala v letech 2008 a 2009.
Tato byla v podstatě obecně interpretována nejen jako krize ekonomiky, ale i jako krize ekonomie jako takové. Konkrétně byl naléhavěji než do té doby zpochybňován právě třeba zásadní předpoklad mnoha ekonomických teorií a modelů o plné racionalitě člověka v rámci jeho ekonomickéhorozhodování. Thaler a Kahneman ale zpochybnili celou řadu dalších předpokladů aargumentů učebnicové ekonomie.
Dvaasedmdesátiletý Richard Thaler pochází z New Jersey ve Spojených státech. Bakalářský titul obdržel v roce 1967 na Case Western Reserve University. Doktorát složil v roce 1974 na University of Rochester, ze které má i magisterský titul. Od roku 1995 působí na University of Chicago’s Booth School of Business a zároveň přednáší na Samuel Curtis Johnson Graduate School of Management v New Yorku.
Richard Thaler radil americkému prezidentovi Baracku Obamovi i britskému premiérovi Davidu Cameronovi. Je stoupencem zrušení hotovosti, které by podle něj vedlo kesnížení podílu šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu, tedy také k růstudaňového inkasa, což by umožnilo snížit daně.
Dodatečná Nobelova cena
Loni Nobelovu cenu za ekonomii získali britsko-americký ekonom Oliver Hart a Fin působící rovněž v USA Bengt Holmström. Ocenění dostali za svůj příspěvek k teorii kontraktu, tedy způsobům, jimiž ekonomičtí aktéři uzavírají vzájemné smlouvy. Jejich práce se zaměřuje na to, jak se mohou aktéři s rozdílnými zájmy dohodnout na vzájemně prospěšném řešení.
Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (Sveriges Riksbanks pris i ekonomisk vetenskap till Alfred Nobels minne), běžně označovaná jako Nobelova cena za ekonomii, je cena udílená od roku 1968 spolu s ostatními Nobelovými cenami, i když se fakticky nejedná o Nobelovu cenu. Alfred Nobel ji totiž ve své závěti nezmínil. Zavedla ji Švédská říšská banka u příležitosti 300. výročí svého vzniku v roce 1969.
Mezi laureáty ceny za ekonomii patří Friedrich A. Hayek, Milton Friedman nebo Paul Krugman. Nejvíce Nobelových cen za ekonomii putovalo do Spojených států. Loni si toto prestižní ocenění odnesl Skot Angus Deaton za analýzu spotřeby, chudoby a bohatství.
