Je léto 2018 a současný nigerijský prezident nastupuje do nablýskaného vlaku, který vůbec poprvé pojede z metropole Abuja na místní letiště. Po slavnostním přestřižení pásky pronáší, že zbrusu nový systém železnic je „důkaz, že vláda plní svoje sliby,“ připomíná agentura Bloomberg.
Jak sliby v šesté nejlidnatější zemi světa dopadly, je vidět nyní o pět let později. Vozy jsou zamčené v depu a v klenutých halách s eskalátory, budkami ke koupi lístků a kamerami se prochází znuděná ostraha, ve VIP sekci trpí kožené pohovky pod nánosem ptačího a netopýřího trusu.
Železnici označuje Rowland Ataguba, vládní poradce pro železniční strategii, za zcela opuštěnou. „Je zřejmé, že nikdo neměl představu, jak by se linky měly provozovat,“ dodává. V Abuji postavili jen jednu linku, která představuje první fázi z původně předpokládaných šesti, vlaky tak měly jezdit po skoro třísetkilometrové síti.
Projekt železniční hromadné dopravy s názvem Abuja Light Rail, po které se měly prohánět vlaky napříč hlavním městem, je první svého druhu v regionu západní Afriky. Úspěchu se ale nedočkal, vláda ho po dvou letech fungování zavřela během koronavirové pandemie.
Vlaky se pak už nikdy znovu nerozjely. Mezitím splácí Nigérie dluh v hodnotě 500 milionu dolarů (11,2 miliardy korun) státní bance Exim Bank of China. Celkově pak železniční síť v Abuji vyšla na 823 milionů dolarů, v přepočtu 18,3 miliardy korun.
„Co dělat je záhadou, kterou bude muset objasnit příští ministr,“ tvrdí Nasir El-Rufai, bývalý ministr, který podepsal smlouvu na železnici před šestnácti lety. Vláda tehdy chtěla být o krok napřed a dohlédnout na to, aby Abuju nepotkal stejný osud jako bývalé hlavní město Lagos, které je znečištěné a s tristní dopravní situací.
Celá desetiletí mluvili politici o síti železnic, která propojí jeden kout města s druhým včetně předměstí. Do zdánlivě zdárného cíle nakonec došli, až když v roce 2007 podepsali smlouvu s čínskou firmou China Civil Engineering Contruction.
Linka se vyhýbá lidem
Linka měla spojovat i centrum a přilehlá satelitní města, kde žije mnoho dělníků. Místo toho se stala spíše učebnicově špatným příkladem. „Je to zkušenost, jak dopravní systém rozhodně nestavět,“ řekl Mohamed Lawal Shaibu, poradce pro územní plánování v Abuji. „Tragicky provedeno,“ komentuje. „Linka se v podstatě vyhýbá všem klíčovým místům, kde lidi jsou, kam jdou.“
Na jednom konci je letiště, kam lidé, kteří si vůbec mohou dovolit letět, jedou většinou autem. A na tom druhém je opuštěná plocha, kam občas pastevci vyhánějí dobytek. Také jsou tam chatrče přistěhovalců, kteří utíkají ze severu před násilím.
Propojením s letištěm chtělo město zvýšit své šance na pořadatelství Her Commonwealthu roku 2014. Když Hry ale nakonec získalo skotské Glasgow, místní úřady nereagovaly a nijak už spoje neupravovaly.
Podle Tonamiho Playmana, výzkumníka, který se zabývá hromadnou dopravou v Africe, město neudělalo jediný krok, aby místní vlaky sloužily lidem, kteří tam bydlí. „Politici prostě chtějí přestřihnout pásku a něčím se blýsknout, je jim úplně jedno, jaký užitek nová infrastruktura poskytne.“
Systém selhal, kvůli „nízkému počtu cestujících i frekvenci vlaků,“ uvádí zpráva připravená pro japonskou rozvojovou agenturu v roce 2019. Během dvaceti měsíců fungování spoje totiž vlaky denně převezly tisíc lidí místo předpokládaných 34 tisíc. Na svojí čtyřicetiminutové cestě navíc vlak zastavil jen jednou, kolem dalších pěti zastávek jen prosvištěl.
